Hodnocení finálových povídek podruhé

V soutěži měli autoři použít slova: vlnka, nakukovat a překvapivý a dodržet počet 5 600 znaků. Jak to ve finále dopadlo? Drtivá většina textů nedodržela zadání, přesto nezaslouženě postoupily do finále.

Karel Boháček: Bezcitný

Nepoužil správný slovní druh, přídavné jméno si zaměnil s příslovcem a vida, dostal se do finále. Povídka je o bezcitném muži bez srdce, tak ho alespoň vidí operující lékařka. Text má náběh k červené knihovně, kdyby nebylo konce, jenž by se ve skutečnosti nikdy nemohl odehrát. Chybí tam podstatně téma letní povídky, byl překročen počet znaků a jedno z povinných slov se v povídce vůbec nevyskytlo, z čehož plyne, že porota měla tento text vyřadit.

Autor přitom není na literárním poli žádným nováčkem. Je VIP blogerem idnesu, kde působí několik let, a autorem knihyNikdy jsem to s holkama neuměl.

Jaroslav Čejka: Bláznivej nebožtík

Jedná se o humorné vyprávění o neveselém manželství a jeho krachu z pohledu podváděné manželky. Napsáno s citem a vtipem. Vypsanost autora několika knih je nepopiratelná. Mám radost, že i téma léta tam na malou chvilku zaznělo, takže až na téměř tisíc nadlimitních znaků jsou podmínky textu splněny.

Jaroslav Čejka je český básník, prozaik, dramatik a žurnalista. Během svého rozmanitého života působil jako šéfredaktor týdeníku Tvorba a na živobytí si vydělával i jako dramaturg. Na svém literárním kontě má nejméně devět prozaických knih, tři divadelní hry a sedm básnických sbírek. Slovonejméně je zde zcela na místě, protože Jaroslav Čejka mj. vydal několik knih pod pseudonymem Michal Fieber. V září mu má vyjít další kniha.

Jaroslav Čejka: Vimr dal gól

Povídka je jakýmsi medailonkem Vimra staršího vyprávěném Vimrem mladším. Stejně jako předchozí text Jaroslava Čejky je psán lehkým perem a vtáhne vás do děje, i kdybyste nechtěli. Léto je zde smrsknuto do jedné věty. Povídka splňuje zadaná kritéria.

Pavel Hewlit: Poslední sólo starého pána

Autor si často plete ni/ní a ji/jí. Jinak je text v er formě napsán dovedně. Zadání splněno, i když povídka obsahuje několik nadlimitních slov.

Libor Jakubec: Černá Soňa

Léto prostupuje celým textem, takže zde vidím téma splněné nejvíce z dosud hodnocených povídek, ovšem text neobsahuje jedno z povinných slov – nakukovat. Ani kuk se Černou Soňou nemihne a ještě ke všemu obsahuje více než tisíc nadlimitních znaků, z čehož plyne, že text se do finále neměl dostat.

Marie Jung: Lovkyně perel

V povídce je pár překlepů, nic zásadního. Pozitivní je, že obsahuje všechna povinná slova. Nehumorný, smutný příběh vyprávěn synem. Léto je tu kulisou. Znaky byly překročeny minimálně. Za sebe však mohu subjektivně říci, že tento text mě vůbec neoslovil.

Karel Matonoha: Až na dno

Povídka neobsahuje dvě povinná slova, a to nakukovat a překvapivý. Co tedy dělá ve finále?

Lucie Paseková: Obyčejná povídka o jednom dortu

Je překvapivé, že tato povídka se ocitla ve finále. Proč? Má dvojnásobný počet znaků, než měla mít, ale tím to nekončí. Neobsahuje dvě povinná slova ze tří:nakukovat a překvapivý. Čím dál tím více by mě zajímalo, jak odborná porota pracovala.

A to nejlepší nakonec: Barbora Večeřová Černohlávková

Ač tato autorka překročila u jedné ze svých povídek povolený počet znaků, její texty jsou neotřelé, vskutku originální i aktuální zároveň. Barbora má psaní v krvi, jak by také ne, když její tatínek je básník Jiří Černohlávek a prapraprateta významná spisovatelka 19. století, Karolína Světlá. Oba soutěžní texty obsahují povinná slova a i téma letní povídky splněno.

Článek na podobné téma: Letní povídka na idnes. Švindl nebo ignorace pravidel?