Vraždili komunisté, vraždili Mašínové

Celá naše civilizace je založena na ochraně života každého jedince a na právu každého na život (vychází se z přikázání Nezabiješ). Zabít někoho by mělo být něco naprosto nepředstavitelného pro každého člověka i se zbytkem svědomí, neboť se jedná o nevratný čin s neodčinitelnými následky. Vraždu možná lze akceptovat jen ve velmi výjimečných případech -- vzpomeňme na slavné dilema z filmu Vyšší princip, kdy se řešilo, zda vražda na tyranovi, který má na svědomí celou řadu vražd a další plánuje, je morální. Bratři Mašínové ale nevraždili tyrana, aby zabránili jeho zlovůli a dalším obětem (ani nebyla válka). Vraždili kvůli vlastnímu osobnímu cíli, i když za ním byl nesouhlas s režimem, a to i naprosto nevinné. Nehledě k tomu, že nemohli mít právo někoho soudit a zároveň odsuzovat k smrti, což oni sami ze své vůle udělali.

Odsuzujeme vraždy, kterých se dopustili komunisté během totality. Komunisté zabíjeli nevinné oběti. Bratři Mašínové se však zachovali stejně - pro svůj cíl (a je jedno, že byl motivován nesouhlasem s tehdejším režimem) použili násilné prostředky a zabili nevinné lidi, aniž by se tito lidé mohli bránit a aniž mohli být spravedlivě souzeni (pokud se něčeho dopustili) - nedopřáli jim tedy stejná práva, jaká neměli i oběti komunistického režimu. Bratři Mašínové vzali spravedlnost do svých rukou. Lze s tím souhlasit? Rozhodně ne. I válečný zločinec má právo na obhájce, i válečný zločinec má právo na soudní proces (Husajn, Frank apod.).

Jak by se žilo ve společnosti, kdy by někdo byl na někoho naštvaný a řešil by to tím, že dotyčného zabije a přitom se mu do rány připlete ještě někdo, koho se to naprosto netýká?

Jak by to dopadlo, kdyby se každý, kdo nemohl za totality studovat, pracovat nebo jezdit do zahraničí, chopil zbraně a postřílel úředníky, kteří tehdy dle tehdejších zákonů a příkazů rozhodovali, včetně nezúčastněných civilistů?

Bratři Mašínové nebojovali s režimem, aby pomohli ostatním, jako např. Gabčík a Kubiš, kteří zastřelili Heydrycha, aby pomohli zemi od tyrana, a sami položili život, aniž by čekali na svůj prospěch (tehdy byl válečný stav, který má jiné parametry než období míru, ve kterém Mašínové prchali). Bratrům Mašínům se v totalitním Československu nelíbilo, chtěli jít za lepším (což je samozřejmě pochopitelné) a použili veškeré prostředky, aby svůj zájem uspokojili. Jejich vraždy pomohly jen jim samým, ani nebyly zamýšleny tak, že by měly pomoct ostatním. Jejich vraždění tedy nelze omluvit "vyšším principem mravním".

Pokud mají bratři Mašínové svědomí a skutečně jim šlo při útěku z republiky o vyšší morální principy, boj proti totalitě a zločineckému chování vládnoucí garnitury, měli by ocenění od premiéra Topolánka odmítnout. Jako výraz jejich úcty k životu. Jako výraz jejich omluvy za to, co jejich vraždy způsobily samotným obětem a jejich pozůstalým. Jinak se svým charakterem přiblíží k těm, kvůli kterým ze země utíkali.