Vánoce nebývaly vždy takové, jak je slavíme dnes. Hezké svědectví o Vánocích dávno minulých podal ve svých vzpomínkách spisovatel Alois Jirásek.
Když byl Alois Jirásek malý kluk, přehouplo se 19.století do své druhé poloviny. Žil v Hronově, malém městečku na Hradecku.
Pro malé děti byl tehdy hlavním svátkem Mikuláš, nikoliv Ježíšek.
Mikuláš totiž naděloval dárky do punčoch pověšených u oken, na talíře položené za okny pokládal jablka, ořechy, křížaly a sušené hrušky.
Tehdy ještě nebylo zvykem strojit vánoční stromeček.
Místo něj se však připravoval betlém.
Koncem adventu se začalo s jeho přípravou. Nakoupily se malované archy betlému - podlepovaly se na tuhý papír jednoduchým lepidlem z vody a mouky, vystřihovaly se, přilepovala se dřívka, aby se figurky a zvířata mohly zarazit do mechu.
Tak postupně spatřovaly svět malované postavy, ovce, stromy, křoviny.
A Štědrý den byl onou slavnostní chvílí, kdy se betlém konečně postavil. Prkno se upevnilo na zdi, zavěsilo se, aby leželo se stěnou do úhlu; na něm se pak uprostřed vybudoval chlév, nad ním vlevo na výšině město, na druhé straně vpravo na skalách z papíru a z mechu se zaráželi pastýři, ovce, stromy, řemeslnící, dole pak při okraji vpravo od chléva s jeslemi v hebkém koberci zelenavého mechu pastýři a ženy s dary, s ovečkami, s vánočkami, jablky, husou. O Třech králích se pak přidali tři mudrci od Východu spolu se svým komonstvem.
A ve výši nad chlévem držel anděl bělostný pás s nápisem "Gloria in excelsis Deo".
O Štědrém večeru se poprvé rozsvítily svíčky na kraji prkna a betlém se kouzelně rozzářil. Celá rodina se sešla před betlémem a zazpívala betlémskou píseň:
Pochválen Pan Ježíš Kristus,
bratře Ondřeji!
Až na věky věků amen,
bratře Matěji!
Já do Betléma běžím,
co se tam stalo, nevím.
Narodil se Ježíš Kristus,
tolik ti povím.
Naši hoši včera pásli
blízko Betléma;
velká záře o půlnoci
jako den byla -
Štedrovečerní večeře byla i tehdy něčím výjimečným.
Večeřela se jako dnes ryba. Narozdíl od dnešních zvyklostí bývala jahelná polévka, knedlíky (za Jiráskova dětství se jim říkalo "vařené buchty") se sušenými houbami, později také káva a buchta na pekáči.
Po večeři přinášela maminka nadílku: vánočku, jablka, ořechy, křížaly, sušené hrušky.
Tak jako dnes se o půlnoci chodilo na půlnoční a tak jako dnes děti obdivovaly velký kostelní betlém. I za Jiráskova dětství zněla kostelem Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby.
Je to již dávno, všechno je pryč. A přece - jakoby nám dávno zmizelé generace našich předků podávaly ruce v tom, co jsme od nich převzali a dodnes považujeme za součást našeho života. A co předáváme těm, kteří přijdou po nás.
