USA i ostatní státy vytvářejí Rusku novou image velmoci

Současné hysterické odsuzování Ruska jako nevyzpytatelného agresora sice hodně málo reflektuje skutečnost, zato paradoxně vytváří image velmoci, o kterou Rusko již několik let usiluje.

Prezident Klaus a několik málo českých výjimek (např. předseda PS PČR Vlček) nevidí konflikt v Gruzii černobíle - ví, že obě oblasti - Osetie i Abcházie - regulérně usilují o nezávislost již několik let a že Gruzie jejich právo na sebeurčení stále potlačuje. Rusko má přirozený zájem na nezávislosti dvou oblastí, které k němu mají blízko - využívá pouze situace, aby "zabilo dvě mouchy jednou ranou" - navenek pomohlo dvěma utlačovaným regionům ke svobodě, skrytě posílilo svůj vliv v kavkazské oblasti. Jenže Gruzie dělá to samé, co dělal Sovětský svaz, než se rozpadnul - brání své území a svůj vliv za každou cenu a nepřipouští žádnou formu autonomie oblastí, které se demokraticky rozhodly (a to již několikrát, dokonce ve všelidovém referendu), že nechtějí být ve svazku s Gruzií.

Svět sice oprávněně požaduje ukončení konfliktu, ale neoprávněně odsuzuje jenom Rusko, a zcela zapomíná, že se (hlavně USA) angažuje v podobných konfliktech a snahách o nezávislost vždy na straně těch území, která chtějí být samostatná a nezávislá. Dostává se tedy do schizofrenní situace.

Zároveň však hystericky upadá do zjednodušeného odsuzování Ruska. A to takovou silou, jakou si to nikdo např. vůči podobným akcím USA nedovolí.

Jenže efekt je paradoxně opačný - svět pomáhá Rusku. Pomáhá mu, aby se vrátilo do silné pozice velmoci, se kterou se musí počítat a která se musí respektovat (tak jako USA). Rusku se vlastně splnil jeho dlouholetý sen - po rozpadu SSSR je poprvé bráno jako obávaná velmoc a respektováníhodný protivník. Už žádné slabé Rusko, ale rovnocenný partner USA.