Proč by už Jiří Paroubek neměl být předsedou ČSSD

Je možné, že příští volby vyhraje ČSSD a její předseda bude sestavovat vládu. Pokud jím však bude stále Jiří Paroubek, znamenalo by to, že se v ČR nic nezmění a zdejší politická kultura se nezlepší.

Jiří Paroubek se chvástá tím, že zvedl preference ČSSD, které byly v době Grossovy aféry téměř poloviční, než byl zisk ČSSD ve volbách v roce 2006 - jenže jeho zásluha (i když určitá je) je minimální - jakýkoliv slušný a ne příliš známý sociální demokrat, který by po Grossovi nastoupil, by totiž zvedl preference ČSSD (Grossova aféra totiž otrávila voliče velmi významně a touha po změně byla vysoká). Naopak - nebýt jeho kontroverzní osoby, ČSSD by získala ve volbách v roce 2006 více hlasů než ODS (sice mu ublížila Kubiceho zpráva, ale přesto získat v situaci, kdy roste HDP, ekonomika se drží na slušné úrovni a sociální jistoty, na něž si Češi většinou zakládají - sice i díky zadlužování - spolehlivě fungují, bylo prohrou - díky Jiřímu Paroubkovi, jehož osoba byla pro mnohé - voliče i nevoliče ČSSD - nepřekousnutelná).

Jiří Paroubek se dále chvástá tím, že v dnešních průzkumech veřejného mínění ČSSD nad ODS vede. Jenže - zase ne kvůli němu - naopak díky němu nevede ČSSD výraznějším rozdílem a ODS si udržuje stále silnou voličskou podporu (připomeňme, že v roce 2003 byl rozdíl mezi opoziční ODS a vládní ČSSD téměř 15 procent!!). A to v době, kdy vláda přijímá velmi bolavá a sociálně značně kontroverzní opatření, premiér se chová jako hulvát, Čunek se i přes neobjasněná nařčení vrací do vlády --- silná opoziční strana by v takové pozici získala mnohem větší odstup od nejsilnější vládní strany!

Jenže ČSSD s Paroubkem v čele je slabou opoziční stranou. Jiří Paroubek brání mnohým voličům, aby ČSSD volili. Protože ti, co nyní ČSSD preferují, preferují ČSSD se skřípotem zubů. A ČSSD jim stojí za to jen díky tomu, že nemají lepší alternativu vůči nynější vládě a ODS.

Jiří Paroubek ztělesňuje na levém spektru to, co Mirek Topolánek na pravém. Podpásové jednání, sklony k uzurpování moci za každou cenu, neschopnost spolupráce a domluvy, nadřazenost osobních zájmů nad zájmy státu.

To, co Česká republika zažila před volbami 2006 a po nich (a dosud zažívá), je návrat k nedůstojné politice, politice podrazů a silných slov včetně urážek. Zasloužil se o to právě Jiří Paroubek (a Mirek Topolánek). Touha po změně, po kultivaci naší politické scény je silná a zaznívá ze všech stran - ať zprava, či zleva. Jenže vyměnit Topolánka za Paroubka? To je jako vyměnit čerta za belzebuba.

Voliči jsou postaveni před hroznou volbu - volit jedno zlo, nebo druhé. Nechtějí Topolánka ani Paroubka. A volit malé strany? Stačí se podívat na lidovce nebo Zelené. Pokud se chce ČSSD stát skutečně moderní opoziční stranou a nabídnout voličům takovou alternativu, která bude přijatelná bez hrozného dilematu "tak já jim dám hlas, i když Paroubka nesnáším", musí zvolit nové vedení včetně nového předsedy (to samé platí i pro ODS jako hlavní vládní stranu). Pak ČSSD velice rychle zjistí, že Jiří Paroubek byl její koulí na noze. A pro váhající - stačí se podívat na bezva trik (právě ČSSD) s výměnou hulvátského a samolibého Miloše Zemana za slušně vypadajícího a kultivovaného Vladimíra Špidlu před volbami 2002 (ODS nepopulárního Klause nevyměnila a také na to doplatila - jako dnes voliči většinou nechtějí Topolánka a Paroubka, tehdy nechtěli Zemana a Klause).