Poplatky u lékaře mají být regulační, nikoliv demotivační

Zavedení poplatků u lékaře bylo obhajováno tím, že se jedná o poplatky, které by měly zregulovat nadužívání zdravotní péče. S touto myšlenkou lze jen souhlasit - nic se nemá zneužívat. Současný systém byl však nastaven tak, že postihuje i ty, kteří lékařskou péči nezneužívají - a hrozí tedy, že zdánlivě ušetřené peníze budou muset být v budoucnosti v mnohem větší míře vynakládány na léčbu lidí, kteří podcení svoje nemoci a kvůli dobré vůli nechodit zbytečně k lékaři přijdou k lékaři až ve stavu, kdy jejich zdravotní stav bude neúnosný, a náklady na jejich léčení se tak mnohonásobně zvýší.

Tvrzení Ministerstva zdravotnictví o tom, že každý jsme za svoje zdraví zodpovědný, platí jen do té míry, do které jsou pacienti-laici schopni rozpoznat závažnost svých onemocnění. A v tom je hlavní kámen úrazu dnešního systému.

Člověka, který chodí k lékaři jako do společnosti, a přitom mu nic není, poplatky odradí (nebude přece platit za nic). A to je dobře. Těchto lidí je ale menšina.

Člověka, který k lékaři chodí, jen když mu opravdu něco je, poplatky přimějí o to více podceňovat různé příznaky a ještě více jej přinutí odkládat návštěvy lékaře - důsledky takového chování jsou však někdy osudové. Takových lidí je ale většina.

Na jednu stranu stát propaguje prevenci a preventivní vyšetření, na druhou stranu odrazuje slušné lidi od návštěv u lékaře - "aby si to rozmysleli, třeba jim opravdu nic není". Důsledky takového systému nebudou vidět teď, nebo za rok, ale za několik let - a těžko někdo spočítá, jak moc vzrostly náklady na léčbu díky tomu, že lidé svoje onemocnění podceňovali a k lékaři přišli až v náročnější fázi nemoci (pacient-laik opravdu není školený lékař, nelze mu vyčítat, že nemá znalosti jako lékař - ostatně kdyby je měl, nepotřeboval by chodit k lékaři).

Z poplatků u lékaře se tedy v dnešním systému místo biče na ty, co péči zneužívají, stal i bič na slušné lidi.

Pokud tedy vláda skutečně chce, aby poplatky u lékaře pouze odstranily zneužívání lékařské péče, a nechce, aby se zdravotní stav populace v ČR zhoršil zanedbáváním léčby, navrhují tato opatření:

• poplatky u lékaře by neměly platit děti do 18 let (u dětí je prevence a včasná léčba nanejvýše důležitá, aby v dospělosti nebyly postiženy nemocemi - úspora nákladů za léčbu neléčených nemocí s trvalými následky je zřejmá)
• poplatky u lékaře by neměli platit chroničtí pacienti chodící k lékařům na pravidelné kontroly či v případě nenadálých příhod souvisejících s jejich dlouhodobým onemocněním (kvalitní léčba a dohled nad ní ušetří vysoké náklady díky špatné léčbě či absenci kontroly stavu pacienta)
• poplatky u lékaře by neměli platit pacienti, kterým byla při návštěvě lékaře stanovena diagnóza, která by byla zahrnuta mezi takové diagnózy, jejichž léčba je nutná (to znamená, že by se platilo za zbytečnou návštěvu lékaře např. s rýmou, ale pokud by člověk přišel s tím, že ho bolí hlava a lékař by zjistil něco vážnějšího, neplatil by - udělal přece dobře, že přišel včas, kdyby přišel později, náklady na jeho léčbu by byly mnohonásobně vyšší, zachoval se tedy rozumně a motivuje ho to dbát na svoje zdraví)

Úmyslně vynechávám skupinu důchodců, protože si myslím, že by se vešli do výše uvedených skupin - zároveň by se i u nich regulovali ti jedinci, kteří jsou doma sami (což samozřejmě není příjemné) a chodí k lékaři, aby se dostali mezi lidi.