Události v Paříži potvrdily to, co se už dlouhou dobu tuší - v souvislosti s Islámským státem a uprchlickou krizí dochází k radikální dějinné změně.
Je to všeobecně známý pocit a netýká se jen dějinných okamžiků - cítíme, že se už překračují hranice a začínáme se pohybovat v neudržitelném extrému.
A vždy v takové chvíli se něco stane, něco, co razantně řekne A DOST.
Obávám se, že to se právě stalo událostmi v Paříži.
Extrémní tolerance, hnaná a vnucovaná až do absurdit typu zákazu používání naprosto nevinných slov, falešná snaha západních evropských zemí ukázat se světu jako ty lepší, humánnější a vyspělejší než východní země, které neztratily přirozený pud sebezáchovy a dokázaly rozpoznat nebezpečnost ztráty soudnosti ohledně bezbřehé rádobylidskosti, to vše jsou výbušné ingredience evropského koktejlu.
Evropa nyní bude muset razantně změnit své postoje.
Musí být předně silná, tzn. musíme ukázat všem, že Evropa je naše a my rozhodujeme, koho sem chceme a jak zde budeme žít. Ne obráceně.
Musí jasně říct, že bude pomáhat potřebným - ale sama si stanoví pravidla, komu bude pomáhat, a ostatní pošle bez zbytečných průtahů zpátky.
Musí být schopná se bránit svým nepřátelům - aktuálně Islámskému státu.
Západní evropské země, jako Německo a Francie, snad již pochopily, že jejich postoj byl naprosto mylný a že tolik ostouzené východoevropské země (včetně ČR) měly pravdu --- je nutné hlídat schengenskou hranici, je nutné evidovat všechny uprchlíky, je nutné přijmout pouze ty, co pomoc skutečně potřebují, a ostatní přes standardní azylové řízení vracet zpět, je nutné se soustředit na pomoc v zemích, odkud lidé prchají, aby neměli důvod prchat.
Bohužel nás historie poučuje, že jakmile se něco vychýlí do jednoho extrému, vzápětí se obrátí do opačného. Kéž by nepřirozenou a nerozumnou rádobytoleranci nevystřídala bezbřehá nenávist a hloupá arogance!
