Obhajoba klipu, který vulgárními slovy a větami uráží seniory a upírá jim právo na svobodný názor a volbu (přinejmenším jejich názor a volbu dehonestuje), ukazuje na typický znak mnoha dnešních mladých lidí - já můžu všecko, urážet, říkat cokoliv, ale vy nemůžete nic, natož mě urážet nebo kritizovat.
Setkáváme se s tím dost často.
Mnoho mladých lidí si svobodu vykládá tak, že svoboda je zde jen pro ně samotné, pro ostatní neexistuje. Mohou urážet - tím přece vyjadřují svůj názor (slušnost jakoby neexistovala), nemusí nic dodržovat - mohou si přece dělat, co chtějí, nikdo jim nesmí nic přikazovat - pro ně přece žádné předpisy či příkazy ani ty morální a etické neexistují.
Zato je samotné všichni omezují - důchodci tím, že je nechápou a vůbec žijí jinak než oni, rodiče jakbysmet, lidé s jinými názory tím, že oni sami neumí akceptovat jiné postoje a respektovat je... ty všechny by nejradši vystřelili na Měsíc - a to v tom lepším případě.
Podobně se zachovali Mádl s Issovou - nepochopili, že právo na názor neznamená právo být vulgární a urážet. Ať si oba klidně myslí, že je pravice lepší než levice, ať si přemlouvají kohokoliv, ale ať se ke svým názorovým, stranickým či generačním oponentům chovají slušně a s úctou. Nebo snad chtějí, aby se stalo pravidlem, že se lidé s jiným názorem navzájem ponižují, urážejí a dehonestují?
Odhlédnu od faktu, že Mádl s Issovou těžko mohou mít patent na rozum a vědět, zda je lepší zkorumpovaná pravice či zkorumpovaná levice (u nás totiž žádná skutečná pravice ani levice zatím neexistuje, ostatně demokratická společnost potřebuje pravicové, středové a levicové názorové spektrum).
Odhlédnu od faktu, že většina mladých lidí rozhodně nežije podle pravicového příkazu - každý sám za sebe, neboť by se bez finanční, majetkové i morální podpory rodičů a prarodičů (tedy těch, co pro ně něco paradoxně našetřili) nepostavila na vlastní nohy, navíc si většina mladých lidí zvykla mít všechno hned, aniž by si na to vydělala, takže si půjčuje, tahá z rodičů a prarodičů peníze a skoro nic nešetří....
Ale fakt, že Mádl s Issovou vedle zjevných a nepatřičných urážek a sprostoty zapomněli na přirozenou (a nutnou) rozdílnost mladé a staré generace, která vždy existovala, existuje a bude existovat /a je pro společnost nutností/, je tím nejzávažnějším pochybením - kdyby se podívali do minulosti, zjistili by, že mezigenerační konflikt byl vždy hybatelem společenského dění - přese všechno však byl slušný, vzájemně respektující a uznávající.
