V poslední době dochází k degradaci základních principů právního státu - nerespektuje se nejen nevina obviněných, ale ani práva poškozených. Navíc se obě pozice navzájem zaměňují a nikomu nic nebrání (ani morální zásady) obvinit kohokoliv.
Jděte ke znásilněné dívce, jejíž případ teprve bude soud či policie řešit, a řekněte jí: Určitě sis to vymyslela. Řekněte to samé pozůstalým po někom, kdo byl zavražděn. Jak by se žilo ve světě, ve kterém by násilník žaloval okamžitě po oznámení znásilnění policii znásilněnou za urážku na cti a znásilněná byla obviňována z výmyslů apod.?
Absurdní?
Ano, ale jak pro koho. To, že se někdo cítí být poškozen, by mělo být respektováno. A je jedno, zda oprávněně, či neoprávněně (to ostatně má zjistit nezávislé vyšetřování a nikdo nemůže předem vědět, jak dopadne).
Přesto všude čteme, jak si člověk, který se cítí poškozen, vymýšlí, lže, podávají se na něj žaloby, přestože ještě nebylo nic došetřeno (viz kauza nezávislého senátora Novotného). Místo aby se respektovala jeho situace a to, že mohl skutečně utrpět újmu a že to pro něj není lehké, místo aby se mu snažil někdo pomoct, místo aby se někdo snažil přispět k došetření, zda skutečně byl dotyčný poškozen, či nikoliv, uráží se, kydá se na něj hnůj a upírá se mu právo na spravedlivé vyšetřování se všemi důstojnými parametry, které si každý účastník vyšetřování (obzvláště ten poškozený) zaslouží, a podávají se na něj žaloby pro urážku na cti. A to vše jen proto, aby byli občané zavaleni takovou spoustou obvinění, urážek a lží, aby se v nich přestali orientovat, a to hlavní, oč jde, aby se jim v této záplavě ztratilo.
Na druhou stranu se výsledek vyšetřování (zodpovědnost před zákonem) zaměňuje s politickou zodpovědností (případ pana Čunka - právně je nevinen - promlčení vlastně maže to, co člověk provedl, tedy z hlediska zákona - ale politicky se znedůvěryhodnil). Nemluvě o tom, jaké praktiky provázely vyšetřování kauzy Čunek (ovlivňování vyšetřování). Přesto se politické chyby zastírají výsledkem šetření - podívejte, on nebyl odsouzen, je tedy čistý, může být v politice i nadále. To, že se dotyčná osoba dopustila politických chyb, se upozaďuje (Gross také nebyl odsouzen, je podle zákona nevinný - ale politicky je zřejmé, že se dopustil takových chyb, že jeho návrat do politiky by byl politicky a společensky neúnosný) - politici mají vedle odpovědnosti před zákonem i odpovědnost před občany. Nemá se tedy v takových případech (kdy politik nebyl uznán vinným - pokud samozřejmě uznán je, tam snad není pochyb o tom, že nemůže v politice setrvat) poukazovat na to, že někdo něco asi stejně provedl, když nebyl usvědčen, ani na to, že podle zákona nic neprovedl, ale na to, zda se choval politicky neúnosně a nedůvěryhodně - a z toho se má vyvozovat závěr.
Je třeba, aby politici respektovali právní stát před svými politickými ambicemi. Je to totiž jeden z předpokladů, aby právní stát skutečně fungoval.
