Alois Jirásek byl pověstný tím, že se před psaním svých děl důkladně odborně připravoval - zkoumal archívy, opisoval staré dokumenty, zajížděl do míst, o kterých se ve svých dílech měl třeba jen zmínit. A tak není divu, že je původcem důležitého objevu týkajícího se české gastronomie.
Tak jako to v těchto případech většinou bývá, jednalo se o náhodu.
Stalo se to v domě bývalé Augustovy tiskárny v Litomyšli kolem roku 1876, kdy Jirásek navštívil paní domácí, Annu Wildrovou, se kterou se tehdy přátelil. Poblíže prádelníku, na kterém stály staré hodiny, u zdi byl proutěný, řídko pletený koš na papír.
V tom koši zahlédl Jirásek mezi papíry něco jako knížku. A byla to knížka, a stará, sešlá, bez desek, bez titulního listu. Nic v ní záhadného, jen samé kuchařské recepty. Její písmo i řeč svědčily o starobylém původu, rovněž i některé recepty, například jak se upravují medvědí tlapy, jak bobří ocas.
Jirásek tak objevil jediný dochovaný výtisk první české tištěné kuchařské knihy z počátku 16.století.
Paní domácí dle Jiráska prý o knížce nic nevěděla, jakého je původu a jak se dostala do koše, snad že když se smejčilo, někde ji našli a sem ji hodili. Koš sám se málokdy plnil papíry, málokdy se uklízel, a tak tu ta knížka ležela snad už delší dobu.
Jirásek si knihu chtěl vypůjčit, paní domácí mu ji však rovnou darovala (prý podle ní stejně vařit nechtěla).
Zkoumáním byl identifikován autor, Severin Mladší.
Jirásek věděl, že našel vzácnou věc, netušil však, že se jedná o unikát. Nechal si knihu u sebe, a dokonce podle ní vařil - např. rybu v trojích proměnách, huspeninu rozkošnou, kuřata v jáhlách, posutá zázvorem a skořicí, kaši z jarého semence s jádry ořechovými, břeskvovými a sušeným květem bezovým.
Po nějaké době četl Jirásek přednášku Zikmunda Wintera o nejstarší české kuchyni a zjistil, že jím nalezená kuchařka je ještě starší než nejstarší Winterův pramen. A tak sedl a napsal Winterovi (byl to vůbec první kontakt Jiráska s Winterem, než se stali celoživotními přáteli). Když se pak dostal Jirásek do Prahy, zjistil, že v Muzeu jeho kuchařskou knížku vůbec nemají. Jako správný vlastenec ji tedy daroval Muzeu Království českého (v Národním muzeu je dosud).
Jiráskem nalezená kniha má zásadní význam pro dějiny české gastronomie. Nejenže je první českou tištěnou kuchařskou knihou, ale obsahuje na cca 92 listech kolem 400 receptů, ukazujících, jak se naši předkové stravovali.
Na tuto knihu navázal Pavel Severin z Kapí Hory, který roku 1535 vydal druhou staročeskou kuchařskou knihu s názvem "Kuchařství, o rozličných krměch." Jsou zde recepty z knihy Severina Mladšího.
Zdá se Vám, že gastronomie a Alois Jirásek k sobě moc nejdou?
Pak je to opravdu jen zdání. Alois Jirásek byl velkým gurmánem a labužníkem a jeho velkým vzorem byla naše nejslavnější kuchařka, Magdalena Dobromila Rettigová, o níž napsal rozvernou veselohru, ve které si s ní s chutí také "zavařil" - například žlutou polévku s míchaninkou, hovězí maso s cibulkovou omáčkou a okurkami, pečenou kachnu a talíř spěšných rohlíčků.
(za použití Jiráskových Pamětí)
