Alois Jirásek (1851-1930) byl za svého života významnou a váženou osobností - proto není divu, že jeho život poutal pozornost tehdejšího tisku.
Ostatně sám Alois Jirásek s tiskem úzce spolupracoval - většina jeho děl byla otiskována v nejdůležitějších časopisech, do mnohých médií přispěl svými články, neváhal přes média sdělovat svým čtenářům a příznivcům své názory a postoje.
Jirásek se také aktivně účastnil politického a veřejného života.
Projevil velkou statečnost, když ještě zdaleka před koncem I.světové války a vznikem Československa veřejně podpořil snahy české politické reprezentace o samostatnost, čímž výrazně napomohl vzniku nového státu - Jiráskův kult byl na svém vrcholu a jeho slovo mělo pro většinu národa nezpochybnitelnou a zásadní váhu.
Viz podrobněji ZDE.
Jako upřímný (ovšem nikoliv fanatický) vlastenec a rozený demokrat vstoupil po vzniku Československa do strany Národní demokracie, za kterou byl i senátorem.
Myšlenky Národní demokracie mu byly blízké - silný stát (ovšem nikoliv socialistický), rovný přístup k menšinám (ty měly mít rovné příležitost jako Češi, zato ale měly přijmout a dodržovat pravidla a nařízení státu), svoboda vyznání, podpora vědy a vzdělání.
Po vzniku KSČ se národní demokraté vyhranili jako antikomunisté.
Ačkoliv Jirásek sám kritizoval bolševismus i vznikající fašismus a sám se i ve svém díle ostře postavil proti antisemitismu (a vůbec proti jakékoliv náboženské, názorové či rasové nesnášenlivosti), projevovali v pozdějších letech - hlavně po Jiráskově smrti - někteří národní demokraté fašistické i protižidovské sklony - proto je někdy Jiráskovi toto stranictví, a to zcela neprávem, vyčítáno. Tyto extremistické názory však nikdy nebyly oficiální ideologií národních demokratů.
Více o Jiráskově vztahu k bolševismu a komunismu ZDE.
Nejen Jiráskovo dílo, ale i jeho život byly pod drobnohledem tehdejšího tisku - jeho nemoci, rodinné události, záliba v pěstování oblíbených jiřinek apod. - to vše tehdejší společnost zajímalo.
Ostatně se stačí podívat na několik ukázek, i dost kuriózních, z tehdejšího tisku:
(Zdroj: archiv Národní knihovny)
