Ač byl Jirásek po své smrti komunistickou ideologií zneužit a stal se v oblasti literatury jejich vlajkovou lodí (což mu mnozí dodnes nemohou zapomenout - jako by za to mohl), za svého života Jirásek komunisty nemusel...
Jirásek byl pravicově smýšlející člověk, v letech 1920-1925 byl dokonce senátorem za pravicovou Národní demokracii.
Jirásek však byl hlavně nezlomný demokrat a zastánce svobody jak názorové a myšlenkové, tak náboženské i národnostní (což dosvědčuje nejen jeho bohatá korespondence, ale hlavně jeho dílo, ve kterém Jirásek stojí vždy na straně náboženské, národnostní i názorové snášenlivosti - zastává se práv Židů, kteří byli v Praze ve 14.století krutě pronásledováni a vyvražďováni - viz trilogie Mezi proudy, nastavuje zrcadlo nesmyslným náboženským předsudkům, kterými žili tehdejší lidé - viz např. kronika U nás, brání náboženskou svobodu i proti husitům např. v Husitském králi, ve kterém Jiřík z Poděbrad nechává pronásledovat tajné bratry, ze kterých později vzniká Jednota bratrská, stírá charakterové rozdíly mezi pravými katolíky a pravými evangelíky ve Skálách, Emigrantovi, F.L.Věkovi i Temnu, sbližuje Čechy s Němci v mnohých povídkách i větších dílech, jako V cizích službách a Husitském králi...).
Bylo by vůbec možné, aby člověk s takovým humanistickým názorem, který se nebál projevovat i ve veřejném životě, člověk, který vytvořil monumentální Temno, excelentní obraz porobeného národa, který musí svoje názory skrývat, přetvařovat se a z obavy dokonce udávat, mohl souhlasit s komunistickým převratem v roce 1948 a následným potlačováním lidských práv a svobod?
Dá se s téměř 100% jistotou říci, že nikoliv.
Důkazů, které svědčí o Jiráskově postoji k socialismu a komunismu, je mnoho.
Nejen ona legendární pohlednice, která kolovala i mezi lidmi:
Moskva! Obraz kdysi mocné, teď ponížené, bělokamenné matičky, připomeň Vám kruté násilí, jež zhubilo tolik mužů vědy, připomeň Vám, že třeba rychlé pomoci.
Pohlednici věnoval Alois Jirásek významnému prvorepublikovému politikovi Karlu Kramářovi - ten ji měl ve své pracovně, hned vedle obrazů svých rodičů.
O Jiráskově vztahu k socialistické revoluci nejvíce však vypovídá zásadní Jiráskovo veřejné prohlášení "ČESKÉMU LIDU", které otiskl v Národní politice 2.10.1921 a kterým chtěl vyburcovat českou veřejnost v době, kdy Ruskem zmítala socialistická revoluce vedená V.I.Leninem:
Zasvěcenějším byl znám i dopis Aloise Jiráska z roku 1926:
"Smutnější je to, že ve sborech i mezi žactvem se ujímá bolševismus. A co se trpí straně komunistické a co dělají socialisté - i ti národní! Jak se nemá vzmáhat fašismus! Dnes čtu ve Venkově, že Moskva dala rozbít nebo hrubě poškodit sokolský slet. Věřím tomu, ale také tomu, že se naši nedají."
Jirásek a komunismus prostě nikdy nepatřili k sobě. Byla to jen komunistická lživá propaganda, která si Jiráska bezohledně přisvojila a jeho dílo znetvořila.
Kdo to nepochopí, bude Jiráska vždycky vidět neobjektivně a bude Jiráskovi i jeho dílu nespravedlivě křivdit.
