Jedno ze stěžejních děl české literatury vznikalo v letech 1888 až 1906. Alois Jirásek se na dílo - tak jak bylo jeho zvykem - důkladně připravoval - i proto je románová pentalogie z doby národního obrození dosud nepřekonaným počinem, a to nejen pro své literární kvality, nýbrž i pro věrné a detailní zobrazení doby již dávno minulé.
Dnes téměř nepředstavitelné podmínky panovaly v době, kdy Alois Jirásek tvořil svá historická díla včetně F.L.Věka. Studium pramenů znamenalo chodit po archivech a knihovnách, dělat si ruční výpisky a vlastní nákresy tehdejších reálií, navštěvovat místa, kde se události odehrály, zapisovat pověsti tradované z generace na generaci.
Přes tuto nesmírnou náročnost naši předkové, Aloise Jiráska nevyjímaje, vytvořili díla, která dodnes udivují svou mimořádnou kvalitou a jsou stále zdrojem poučení i nepřekonanými vzory.
Tak ucelený, podrobný a historicky důkladně poučený obraz našeho národního obrození, jaký vytvořil Alois Jirásek v kronikách F.L.Věk a U nás, se ještě nikomu nepodařilo (a zřejmě nikdy nepodaří) překonat.
Každý, kdo se tímto obdobím zabývá, nemůže Jiráskova díla minout.
Dlouhá léta, která Jirásek věnoval psaní svého monumentálního, pětidílného díla F.L.Věk, jsou protkána Jiráskovým usilovným shromažďováním podkladů a informací - takto píše svému známému Antonínu Rezkovi na počátku tvorby F.L.Věka dne 26.3.1888:
"Milý příteli.
Odvažuji se v tísni své k Tobě s prosbou. Odpusť, že Tě obtěžuju, ale já tu knihy potřebné nemám a k jinému se obrátiti nemám také. Pověz mi, prosím, jen na lístku, kdy kláštery pražské byly zrušeny, máš-li to po ruce, jmenovitě dominikánský u sv. Jiljí (snad r.1785-86?) a ne-li ten, který klášter toho roku nebo kolem toho roku. A byl-li tou dobou císař Josef II. v Praze? Hledal jsem v Čechách a tam jsem nic nenalezl. Některý pražský klášter toho roku 1785 neb 1786 byl zrušen...
Potřebuju toho, abych nevyvedl nějakou nepravdu, neboť nemiluji ani v povídce přílišných licencí."
O své náročné přípravě F.L.Věka, který vycházel časopisecky na díly, píše v červenci 1888 Václavu Vlčkovi:
"Velectěný příteli.
Za zaslaných třicet zlatých děkuji uctivě. F.L.Věk, máte pravdu, roste mi a bude delší, nežli jsem se sám nadál. Na tři, čtyři čísla kromě sedmého bude najisto a snad i na pět, tedy na celý ročník. Jsem rád, že Vás to nemrzí. O detaily se starám svědomitě, ale klopotně, neboť nevíte, jak je člověku na venkově bez velké bibliotéky a pomůcek velkoměstských. Mám jen univerzitní knihovnu, ale to je vše náramně zdlouhavé, mnoho najednou si nelze vypůjčiti, někdy to ani nemají nebo je v rukou, někdy by jen nahlédnutí stačilo, a proto si kupovati knihu třeba dosti drahou, není možná. Kéž bych byl nyní alespoň při F.L.Věkovi v Praze v muzejní bibliotéce! Nemáte-li, prosím, sám ve své bibliotéce Thámovu Obranu jazyka českého?
Nyní bude o tom, jak V.Tham rozmlouvá i vypravuje o zednářích v Praze a zvláště o ženské loži. Ovšem tolik, mnoho-li toho souměrnost celku snese."
Svého přítele Karla Probošta žádá Jirásek v roce 1892 ohledně významné postavy doktora Helda:
"Milý příteli.
Druhý Váš znamenitý rodák, dr.Held, má vystoupiti a vystoupí v nové mé práci (2.díl F.L.Věka), jenž počne vycházeti v 2.sešitě Osvěty tohoto roku. Ovšem nebude to dr.Held, ale medik Held, v posledních létech minulého století. Vím, že máte u Vás malovanou jeho podobiznu. Je ovšem z jeho staršího věku, ale prosím Tě snažně, abys mi popsal postavu i tvář tak jak je - dáť se z toho souditi leccos na mladší léta. Také prosím kdybys věděl něco o jeho mládí, jeho poměrech z těch let, abys mi to napsal. Týž dr.Held měl staršího bratra, jehož život je velice zajímavý. Byl v polských i ruských službách. To Ti však známo. Prosím, abys pokud možná brzo mi laskavě odpověděl. Promiň laskavě, obtěžuju-li Tě příliš."
V roce 1894 se velmi podrobně rozepisuje Janu Herbenovi, významnému spisovateli, o F.L.Věkovi a k jeho obsahu:
"Před několika lety seznámil mne v Ústí nad Orlicí pan Ferdinand Schulz s panem Eugenem Schmidtem, tehdy kazatelem evangelické bratrské církve Ochranovské v Potštýně a s jedním kolegou z Ochranova, jenž nám za řeči pověděl o zápiscích Čecha Heka uveřejněných v časopise Brüderbote. Číslo tohoto listu dostalo se mi pak prostřednictvím pana E.Schmidta. Obsahovalo úryvek z pamětí F.Heka, rodáka dobrušského, jak jsem si zjistil.
V úryvku tom byly vypsány některé příhody z Hekova mládí, jmenovitě vypravování o tom, jak se jeho matka topila, jak se dostal do Prahy za choralistu, příhoda s P.Matyášem, jak se Hek setkal s císařem Josefem, jak čítal zabavené knihy a jak lezl kamny do klášterní bibiotéky.
To se mi hodilo a toho jsem, ovšem se svými detaily, užil. Všecko ostatní, tedy od 9. až do 26.kapitoly, zakládá se na jiných pramenech a také mnoho v prvních kapitolách.
Když 1.díl dotčené práce četli v rodině jednoho z mých pražských pánů kolegů, vzpomněli, že to, co četli o mnichu zdánlivě mrtvém a mladém choralistovi, vypravovalo se o jejich dědovi, respektive pradědovi. A vzpomněli také, že jsou po něm nějaké papíry. Hledali je a našli a byli tak laskavi, že mně dali o nich zprávu a zapůjčili je mně. Zápisky ty byly necelý prvopis pamětí ctihodného vlastence F.Heka, jež psal bezmála osmdesátiletý v Kyšperku, a to německy, protože je psal pro své příznivce v Nízkém ve Slezsku.
Zápisky počínají zprávou, jak se F.Hek dostal z filozofie (a ne z práv) domů, dobrovolně, bez odporu a zápasů, jak se stal na Opočně hospodářským praktikantem, vypravují, jak se vrátil k obchodu, jak se oženil se sousedskou dcerou Marií Ježkovou ještě za živobytí otcova, jak mu otec odevzdal obchod, o smrti otcově, vypravují, jak F.Hek vyhořel, jak mu po ohni byly dobrou pomocí bible (200 exemplářů) zaslané berlínským odborem společnosti pro rozšiřování bible, jak se stal agentem té společnosti, jak měl proto později oplétání a vyšetřování, vypravují o tuhých sporech Hekových s místním farářem a soudech se sousedy, zvláště pro mravokárné rozjímaní o Velkém pátku, a na konec o smrti jeho manželky. Tu zápisky končí."
A jak bylo pro Jiráska typické, závěrem dodává:
"Až bude mé dílo dokončeno, dám opis řečených zápisků do archívu Českého musea, a budou přístupny každému, kdož by se o ně zajímal."
Po dokončení F.L.Věka - je třeba si uvědomit, že Jirásek v době psaní této mohutné ságy vytvořil mnoho dalších monumentálních děl, jako např.Proti všem či Bratrstvo - se Jirásek v roce 1909 vyznává:
"Nejedné příhody ze života F.Vl.Heka jsem užil, jmenovitě z jeho mládí, z jeho působení občanského, jeho zpráv o nemoci starého Heka, o dobrušském ohni, o finančním patentu. Než i v tom jsem se v lecčems odchýlil od původního pramene nebo jej doplnil. Většina mého díla zakládá se na jiných, přehojných pramenech, tištěných i netištěných, i na tradicích; kde co přibásněno, jest, doufám, ve slohu a duchu doby.
F.L.Věk tedy není biografickým románem, ale románem, obrazem celé té veliké doby tichých, často však bolestných a obětí plných zápasů o národní naše bytí koncem 18. a začátkem 19.století. V zápasech těch byl i F.Vl.Hek statečným pracovníkem.
Proto na něj vděčně vzpomínám i proto, že dal mi podnět k dílu, jež tvořit a psát bylo mně radostí."
Závěrem nelze než dodat - ano, i pro čtenáře bude stále velkou radostí číst /nejen/ Jiráskova F.L.Věka.
