Černého Petra náboženské nesnášenlivosti nedrželi v rukách jen katolíci, ale i husité. A to i v dobách relativního míru a za panování svého krále, Jiřího z Poděbrad.
Státní ideologie
"Poslušenství a poctivost učiním jako jiní křesťanští králové. Prokáži, že chceme stát v pravé jednotě s církví, jakož jsem učinil, co jsem při korunovaci přísahal - spravedlnost oběma, podjednou i podobojí a hubit kacířství. Nestrpěl jsem Táborů, nestrpím pikartů a bludů, které v nich nasil ďábel..."
"Přísahal jsem, že vyhladím všechny bludy, že budu hubit kacířství. Zda-li jsem nesplnil, co jsem slíbil? Víte, že nenávidím kacíře, že stíhám bludy!" pronesl vzrušeně král Jiřík z Poděbrad.
Výslech
Rychtář začal. Vytýkal, vinil, že se tajně scházejí, ve schůzích nepravých, nebezpečných a hříšných, a zeptal se zostra Eliáška, kdo všechno u něj býval.
"Ti, které jste uvěznili."
"Kdo ještě-"
"Jak jsem řekl."
"Zapíráš. Pamatuj, že budete-li zapírat, otážeme se tebe a všech jinak!" hrozil rychtář a pokračoval ve výslechu, že to byly bludařské schůze proti církvi-
"Nejsme proti pravé církvi" odvětil Řehoř. "Ale chceme opustit všecko papežské jako poskvrněné a všecko s pomocí boží od základu znova obnovit..."
"Mezi lidi zavádíte novou víru, jste táborského učení."
"Ne, pane rychtáři" vpadl kněz Michal. "My nejsme té víry meče, nejsme a nebudeme."
A Řehoř kvapně dodal: "My boha a bližního milujeme, se všemi hledáme svatý pokoj, se všemi. Jsme Kristova zákona pokojného, jak o něm prorokové prorokovali - skují meče v radlice a svá kopí v srpy a nezdvihne lid proti lidu meče..."
"Tak mámíte lidi a svádíte, nepokoje chystáte a spiknutí ke škodě tohoto království."
Korunka obrátil své oči do stropu, Řehoř se zarděl.
"Takové křivé věci se o nás roznášejí, že bychom snad nějaké války chtěli vyvolávat. Činit to je proti víře a proti našemu svědomí. Proti králi ani obecnému dobrému jsme se neprovinili."
***
"Pane rychtáři, mezi nás přicházejí jenom ti, kteří jsou s námi stejného smýšlení. Nesvádíme a nenutíme nikoho a prosíme, aby nám také nebylo bráněno. Nesluší se mocným světa nutit lidi k víře. Jako žádný král nemůže věřící za jejich víru trestat, tak žádný král nemůže lidem vlít víru do srdce ani je k víře přinutit.."
"Mlč, čeho se opovažuješ?" okřikl rychtář řečníka, ale ten stržen svým zanícením pokračoval:
"Mocí, násilím nemáte k víře nutit, ani lidi pro víru trápit, ale ani víru mečem hájit, neboť pán Kristus bez světské moci, bez rychtářů a katů rozeslal apoštoly, aby kázali jeho učení..."
Mučení a věznění
Kat jím škubl, co se ohlíží, ať poslouchá. Petr se obrátil - slyšel, že rychtář jako obvykle naposledy vyzývá, aby souzený pamatoval na svou duši, aby pověděl a vyznal vše raději teď, že ujde skřipci a pálení boku, ať poví, nač se ho páni nahoře ptali...
***
Asi za hodinu vstoupil do vězení Jíra Pětikostelský, také polonahý, také zmučený, ale ne tak jako Petr. Dva pacholci jej přivedli - jen ho podpírali, nemuseli ho nést jako Petra. Šel sám, ač těžce, mdlým krokem. Když jej ukládali na lože, prohodil pacholek: "No, tenhle nebyl tak silný. Tomu jazyk rozvázali."
***
Tvrdé vězení je mořilo a ubíralo síly. Přicházely chvíle úzkosti. Modlili se, zpívali, zvláště ráno a večer. Oba kněží jim dodávali naděje. Žili svorně, bratrsky, nic si nevyčetli. Utrpení upevnilo jejich přátelství.
Bratry také tížilo, že musili žít v ustavičném pološeru a v dlouhé tmě beze světla, že neměli knížky svatého čtení, že byli jako zaživa pohřbeni a nikoho k nim nepustili.
Veřejné odvolání
Kněží se rozestoupili u oltáře, Rokycana vystoupil na jeho nejvyšší stupeň, poklonil se, pak se obrátil tváří do chrámové lodi, která byla nabitá lidmi. Oznamoval, že předvedení křesťané zašli na nepravou cestu křivého učení, že se tím provinili, obzvláště že nevyznávají pravé víry o těle božím, že se však kají, neboť poznali své bludy, že přišli sem, aby se přede všemi vyznali a odvolali.
Pokynul a jeden z kaplanů podal Jírovi Pětikostelskému velký list papíru. Ten pokročil váhavě a zvolna vpřed. Sklopil oči a chvilku nehnutě stál, jakoby nemohl začít, jakoby se rozmýšlel. Ale pak zdvihl papír před svůj obličej a začal číst zastřeným, chvějícím se hlasem:
"Ve jménu pána Ježíše Krista, amen. My, Eliášek, Korunka a já, Jíra Pětikostelský věříme každé pravdě, která je v Zákoně božím a v prorocích i v každých knihách, které jsou prostoupeny Duchem Svatým. Věříme, že pán Kristus je pravý bůh a pravý člověk a že své církvi svaté dal své svaté tělo k jedení, to které je za nás zrozeno, a svou svatou krev k pití, která je za mnohé vylita na odpuštění hříchů. Též věříme, že skrze službu věrného kněze přijímají věrní křesťané tělo a krev pána Ježíše pod způsobem podobojí...Ale v tom se vyznáváme, že jsme se proti obyčejí této země provinili, že jsme přijímali tělo a krev pána Ježíše pod způsobem chleba žemlového. Proto Vás prosíme, abyste nám to odpustili, neboť jsme byli mučeni a vězněním trápeni...Za tyto naše viny a bludy prosíme, modlete se Bohu, ať nám odpustí. Radíme všem - zachovávejte pravou víru, kterou rádi a dobrovolně vyznáváme."
(Výběr scén z románu Aloise Jiráska Husitský král)
