Divadlo Komedie v Praze obohatilo svůj (a nejen svůj) repertoár o náročný dramaturgický a inscenační kus - rozhodlo se v jednom večeru uvést kompilát z Jiráskových vrcholných historických děl Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.
Jiráskova monumentální historická dramata Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč nemají v české dramatické tvorbě obdoby. I přes svoji nepochybnou dramatičnost a vysokou kvalitu mají však několik zásadních nevýhod - jejich inscenace vyžaduje obrovský provozní i herecký aparát (hry jsou obsazením skutečně velkolepé), režisér musí umět vést herce k přesnému, uvěřitelnému herectví a k tomu všemu je představa o hrách hrubě zkreslena Vávrovou dobově poplatnou filmovou trilogií, v níž je ovšem Jirásek dost upraven, ba zmrzačen, a to hlavně co se týče ideového vyznění.
Proto již několik desetiletí leží tyto Jiráskovy hry bez povšimnutí v archivu.
Volba Divadla Komedie byla tedy rozhodně odvážná, ba přelomová. Volba však okamžitě vyvolala vážné otázky - jde vůbec smrsknout tři mohutná dramata do jednoho večera? Lze zahrát české hry se zřejmě nejvyšším počtem postav vůbec v komorním obsazení? Jak oslovit dnešní publikum?
Tvůrci inscenace Husitské trilogie se těchto vážných otázek nezalekli - a po shlédnutí včerejší premiéry mohu za sebe konstatovat, že se jim inscenace nadmíru povedla.
Ba mám dokonce pocit, že se jedná o přelomovou inscenaci, a to právě díky způsobu, jakým byla uchopena látka tak náročná a rozlehlá.
De facto se tvůrcům podařilo nalézt výborný "mustr", jak i na malé, komorní scéně zahrát monumentální drama.
Tvůrci zvolili moderní pojetí klasické, historické látky. Ano, je to velmi odvážné a kontroverzní, zvláště některým silně konzervativním divákům nebude zřejmě po chuti.
Ale tak jako u jiného druhu umění platí i zde - je-li v tom upřímná myšlenka, poselství, působí-li to jako celek, pak takové funkční, promyšlené a kompaktní moderní pojetí přináší mnohem více než statická, nudná historická výprava.
Po počáteční nedůvěře mě tvůrci naprosto přesvědčili o tom, že jejich moderní pojetí je zcela opodstatněné, vtahuje diváky do velkého příběhu z českých dějin a zároveň jim klade celou řadu vážných, existenciálních otázek.
Vysoce moderní inscenace plynula bez jediné vteřiny nudy, přibíjela k sedadlům, vynucovala si maximální pozornost a dokázala na vhodných místech svým nenásilným nadhledem a humorem, který nikdy nesklouzl k tomu, aby celou filigránskou stavbu zboural jako domeček z karet, osvěžit vážné téma, přece jen velmi zhuštěného do dvou hodin bez přestávky - jednalo se o nepolevující útok na divákovy smysly, city a rozum.
Byl jsem zcela šokován tím, jak Jiráskovu textu, lehce přizpůsobenému dnešní mluvě, toto moderní pojetí sluší, jak rezonuje i po více než 100 letech od vzniku.
Tvůrcům se podařilo vybrat a poskládat texty z Jiráskových dramat tak, že vzniklo jedno účinné drama o české historii. Za to si tvůrci vysloužili můj velký obdiv, protože na výsledné podobě Husitské trilogie je znát hluboké pochopení Jiráskova textu, mimořádná inteligence a láska k historii.
Dvě bubliny - dva světy, které se střetávaly a z nichž každý měl na rukou krev a zanechával za sebou zpustošená města a vesnice, je geniální inscenační nápad, který - díky samozřejmě umně rozehrané herecké akci - působil zdrcujícím dojmem, v závěru měl až biblický rozměr.
Herci hráli naprosto přesvědčivě, zcela v intencích scény a autorskému pojetí, i díky jim Jiráskův text jako by vstal z mrtvých a zarýval se divákům až do kůže.
Nemohu vyzdvihovat jednotlivé herecké výkony, protože všechny byly na stejně vysoké úrovni, všechny zanechaly hluboký dojem.
Divadlo Komedie stvořilo dle mého názoru převratnou inscenaci - převratnou v tom, jak klasický (vysoce náročný) text monumentálních her tvůrci geniálně přetlumočili v účinné, komorní zkratce pomocí těch nejmodernějších výrazových prostředků, kdy původnímu textu nijak neublížili, ba naopak, přiblížili ho modernímu divákovi, aniž by pro něj byl klasický text na obtíž.
Jediná, drobná výhrada směřuje k závěru inscenace - po intenzívním diváckém prožitku chybí dle mého názoru inscenaci velkolepěji, účinněji pojatý konec.
Husitskou trilogii v Divadle Komedie stojí za to vidět a zažít. Odhoďte jakékoliv zábrany a předsudky a nechte se unést geniální inscenací, kterých se u nás zase tolik nerodí.
