Fiktivní rozhovor Mistra Jana Husa se současným mladíkem. Předem se omlouvám všem historikům i mladým lidem za (ne)použití adekvátních jazykových prostředků.
V tmavém sklepě jednoho pražského domu se náhle - a není nutné zkoumat proč a jak - objevil Mistr Jan Hus. Zjevil se paradoxně nikoliv vědeckému pracovníkovi, který by byl jistě velice potěšen a poctěn, nýbrž hiphopovému zpěvákovi a DJ, který o Husovi slyšel naposledy na základní škole a který sděleným informacím nevěnoval tehdy žádnou pozornost.
Hele, dobrej vohoz, ale co tady děláš?
Omlouvám se, pokud vyrušuji, ale podle prvních dojmů jsem se domníval, že jsem opět ve své kobce v Kostnici. Stejná tma, podivný puch.
Vo co jde? Ty jseš asi pěkně zkouřenej, co? Jseš v Praze, kámo. A tohle je moje díra, teda zkušebna.
Podmínky se zdály býti stejné jako v Kostnici.
Hele, kdo jseš?
Jmenuji se Jan Hus.
Počkej, to mi něco říká. Nejseš Ty náhodou ten dobrej DJ z klubu u Bobra? Prej je to šikovnej maník a chodí úchylně vohozenej.
Bohužel nevím, co jest DJ.
Jseš asi fakt dost mimo. DJ... No hele, nemyslím normálního DJ, ale hiphopovýho, co lidem na place pouští dobrou hudbu, ale navíc jim sype něco do palice, aby trošku přemejšleli vo světě kolem.
Tak to jsem zřejmě DJ.
A odkud?
Bohužel již tuto činnost neprovádím. Dělal jsem ji v betlémské kapli.
To je asi nějakej starej podnik, co? Ten ani já už neznám.
Působil jsme tam kolem roku 1400. Musel jsem ale odejíti. Mluvil jsem příliš o špatnostech světa, proti bohatství a mamonu.
Hele, tak to jseš jak já. Taky mi to všechno leze krkem, každej dělá, že nic nevidí. Musel jsem odejít už z jednoho fleku, no o našich ani nemluvím. Hele, zpíváš taky?
Složil jsem i několik písní.
Já taky, hoď mi nějakej text.
Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie.
Dobrý, ale takový šroubovaný. A co říkáš tomuhle - zprava zleva každej krade, auto, fára, každej prachy ve velkým si hrabe, čumíš na ně, otevřenou hubou, je to marný, vidí jenom sebe, na Tebe jen serou.
Používáš mnohem ostřejší slova nežli já, ale nemohu nežli souhlasiti.
Starý to nechápou. Myslí jenom na luxus a kariéru. Chovaj se jak křiváci a hajzlové, a přitom poučujou co a jak.
Kaží vodu a pijou víno.
Jo, máš dobrý hlášky, něco z Tebe bude. Mohli bysme napsat nějakej dobrej vodvaz, co? A pořádně do nich.
Já už napsal několik spisů. Kvůli nim mě poslali do Kostnice a chtěli, abych odvolal. Ale jak jsem mohl odvolati, když mé svědomí nebylo přesvědčeno o tom, že jsem kázal mylně a bludně?
Co bys odvolával? Nechtěj slyšet pravdu a tak si o nás myslí, že jsme špína.
Přesně tak. Nakonec mě jako nejhoršího z nejhorších upálili.
Tos musel bejt dost zhulenej, co?
Udusil jsem se dýmem a kouřem.
Trochu to přehnali, no jo! Taky se někdy bojím, že to přeženu. Hele, dáš si čouda?
Ten známý smrad mi připomíná můj pobyt na hranici.
Neboj kámo, tohle mám pod kontrolou, nejsem jak ti amatéři z Kostnice, vím, kdy přestat.
Dým začal zaplňovat nevětranou místnost. V něm se pomalu rozplynula postava Mistra Jana Husa. Mladík náhle otevřel oči a zděšeně vyběhl otevřít dveře a vyvětrat.
Tak to prr, musím si dát bacha, abych neskončil jak ten správnej týpek z Kostnice.
A začal skládat novou píseň, plný energie a ovlivněný nevědomým poselstvím Mistra Jana Husa.
