Dobrá zpráva - demokracie v Evropě funguje

Ostrý kontrast poskytla slova prezidenta Klause v EP - opřel se o fungování demokracie v EU,  a přitom dostal lekci z demokracie - nikdo mu nebránil kriticky vystoupit, sám poznal, že našel své příznivce i odpůrce, mohl se přesvědčit, že v EU může mít kdokoliv jakýkoliv názor a svobodně jej projevit.

Pan prezident je rarita - jezdí po světě a vystupuje v EU, svobodně vyjadřuje svoje názory, má svoje příznivce i odpůrce, a přesto neustále obviňuje EU, že se snaží potlačovat demokracii (je to zřejmě jen reakce na to, že pan prezident nedokáže "demokraticky" skousnout, že má více odpůrců než příznivců, asi by si přál jen samé příznivce...).

Přesto dělá prezident Klaus dobrou vizitku právě EU.

Je vidět, že kdokoliv může v EU vyjádřit svůj názor, byť je sebekontroverznější, nikdo to nikomu nezakazuje ani nikoho nestíhá "trest". Demokraticky se samozřejmě ozývají příznivci i odpůrci, každý dle svého přesvědčení i způsobu reakce - demokracie v EU tedy funguje na maximální možnou míru. Prezident Klaus by si to měl uvědomit a nemluvit o ohrožení svobody vyjadřování v EU jen proto, že někdo jiný než on demokraticky vyjádří svůj názor (i přímo na něj samotného), který panu prezidentovi není zrovna po chuti (a mohou to bý i ostřejší názory). Ale o tom je demokracie.

Dále by si měl pan prezident uvědomit, že EU není žádný komplot vytvořený shůry. EU je složena podle vůle voličů, vyjádřené ve svobodných volbách do EP. Navíc si každý stát nominuje svoje zástupce do dalších funkcí v EU a rozhodnutí EU jsou výsledkem demokratického hlasování.

Je dobře, že pan prezident může jezdit po světě a šířit svoje názory. Je dobře, že s ním může kdokoliv souhlasit i nesouhlasit, aniž by se bál svůj názor vyjádřit.

Demokracie v EU funguje. Lepší zpráva neexistuje.

P.S. Prezident Klaus by se někdy měl zamyslet spíše nad demokracií v ČR (např. kauza Čunek - politické pozadí rozhodování "nezávislého" státního zastupitelství apod.) - ostatně nad jeho volbou prezidentem visí hodně podezření z porušování demokratických pravidel.

A také by si mohl zamést před vlastním prahem - stačí si připomenout, jak sám reaguje na názory, se kterými nesouhlasí (např. klepáním na čelo při projevu Martina Bursíka při volbě prezidenta).