Rok 2011 pomalu končí a my všichni brzy vejdeme do Nového roku 2012 - co si do něho přát?
Předně bychom se měli přestat neustále strašit ekonomickou krizí. Nikdo rozumný přece nemůže čekat, že ekonomika bude jen růst, zisky nadnárodních firem budou jen stoupat a blahobyt bude věčný.
Tak to nikdy nebylo ani nebude. Stačí si jen zalistovat kteroukoliv historickou příručkou.
Musíme se však všichni poučit z chyb, které naši předkové při zdolávání krizových okamžiků udělali. Nesmíme zapomínat, že krize se týká celého světa, tím pádem i nás. Náš stát je s ostatním světem jedna propojená nádoba - nelze se tedy stavět do pozice "nás se to netýká" "ať si to vyřeší ti, co si problémy nadělali."
Pokud si toto uvědomíme (a s námi celý demokratický a kulturní svět), může být krize úspěšně překonána a zajištěn brzký návrat ke klidné a fungující ekonomice. Nebudeme-li všichni držet za jeden provaz, nemá jednotlivá malá ekonomika (jako například naše) žádnou šanci odolávat tlakům tak velkých ekonomik, jako je čínská či ruská - asi si umíme představit hrozné následky, pokud by tyto dvě silné ekonomiky ovládly trhy slabých, evropských zemí (a že by této příležitosti jistě využily!).
Existence Evropské unie - zcela jistě v nové podobě - by měla být stále cílem všech evropských států, včetně toho našeho. Bez ní se žádný evropský stát (ani Německo) neubrání tlakům zvenku (mimo Evropu), které však mohou být jak z ekonomického, tak politického hlediska katastrofální.
Dalším naším přáním by měla být redefinice společné evropské hospodářské a zemědělské politiky - pokud totiž budou státy EU pokud možno co nejvíce soběstačné, nebudou natolik závislé na mimoevropských trzích.
My sami bychom si měli přát, aby naši politikové umožnili co největší podporu domácího zemědělství, aby zabezpečilo naši vlastní soběstačnost a zároveň zajistilo ekologicky udržitelný rozvoj (enormní pokles pěstební plochy brambor ve prospěch např. řepky či máku narušuje přirozenou obnovu půdy a její vitalitu, což může být do budoucnosti velmi nebezpečné).
Navíc bychom si měli my všichni přát více pokory vůči darům, které nám příroda i dnešní doba dává - máme co jíst a co pít, žijeme ve svobodě, relativně nejsme nijak výrazně omezováni v našich životních aktivitách.
"Otcovská půda je bohem lidem dána ne proto, aby ji v peníze proměňovali, nýbrž aby ji penězi jako hnojem zlepšovali a k vydání větší úrody přiváděli." (parafráze moudrého citátu z Holečkova díla "Naši").
Uvědomme si, že stačí jen málo a pole přestanou rodit, vyschnou prameny vody, zemi sežehne nekonečné horko, vlivem nedostatku potravin dojde k válkám... Pak už ale bude pozdě...
Nedopusťme, aby díky naší nezodpovědnosti, nesvornosti, neúctě, honbě za neustálým ziskem za každou cenu a nepokoře měly naše děti na světě peklo.
