Babka Křópalka tlachá, drbe, vzpomíná - 1.

Lidová důchodkyně babka Křópalka (98) sice neumí s Internetem ani jinými počítačovými aplikacemi (podle mě si pod pojmem počítač představuje takové velké počítadlo, které vždycky stávalo ve škole, hlavně v prvních třídách), ale ráda do všeho kafrá a hlavně mně do ucha - přečtěte si to.

"Tož to já jsem měla nohu v gypsu, páč jsem s sebou sekla, když jsem lozila po lináči a chytala naší kuřinu Aloisku, vona je taková piclá, no nějak se přežrala zrninou a vlítlo jí to do kebule, tak začala mávat těma svejma pařátama, na stůl mi sedla, já tam měla zrovna vývarovou polívku, celý to zvrhla, blbaňa jedna, tak jsem jí chňapala po hnátě, no a jak jsem den předtím šůrovala, tak jsem se na tý klouzavý podlaze neudržela a flákla s sebou do kýble s vodou vod nádobí. No Aloiska kdákala jak zjednaná, až se z toho vydělala do talíře s makovejma buchtama, který jsem pekla pro starýho.

Musela jsem pak pořád jen ležet natažená jak králik, no nevěděla jsem co roupama dělat, chtěla jsem mrknout na něco fajnovýho v telce, tak jsem to pustila, a pořád koukám jak vyjevená, nějak tomu filmu nerozumim, ani ty herce nějak neznám, a to já zasejc herce poznám, jednou, když jsem byla s důchodcema v Praze, tak jsem potkala toho, no, jak von se jmenuje, dycky hraje ty kruťáky, já se z něj vždycky leknu, jo, toho Přeučila.

Tak jsem koukala jako naše Aloiska, když jí hodím do zrniny nějaký drobky vod chlebiny, no čumím, vono to už trvá dvě hoďky a já zírám pořád jako praštěná vometákem. Až pak tam něco psali, že to je jako z parlamentu nějaká volba prezidenta. Sem si myslela, že tam toho jednoho znám, akorát jsem nevěděla, že to je ten potentát, myslela jsem, že je to nějakej cirkusák nebo takovej ten co tahá ty pimprlata pro děti. A von to byl nějakej Klaus.

No když se tam hádali, já jsem byla celá vorosená a chtěla jsem se zamknout, páč jsem měla strach, že by mi nějaká ta verbež mohla vlízt do domu, ale kvůli tý haksně jsem nemohla, tak jsem musela ležet. A jak jsem s sebou trhla, když tam z tý bedny na mě vyjuk nějakej plešatej v kravatě, spadl mi někam ovládač vod bedny.

Já to nemohla vypnout! Balila jsem si hlavu do larisy, zacpávala ušiska, modlila se jako neznabožka, aby to už skončilo, ale vono to pořád a pořád trvalo, no nebudete mi věřit, ale až úplně do noci, kdy už slušný lidi dávno chrněj.

Když přišel můj starej z šichty, omylem jsem po něm hodila květináč, co stál u postele, páč jsem si myslela, že to je zasejc nějakej prezident. Ještě že toho starýho mám. Von se sice nerad meje a pořád děla svinčík, ale srdce má dobrý. Když má zabít prasinu, vždycky se rozpláče jak malej kluk. Tak mi dal prufen, no zblajzla jsem celý balení, ale stejně jsem se ještě dvě noci budila vopruzená a vyděšená.

Tož se teda mějte a zasejc někdy!"