Analýza výsledků eurovoleb v ČR 2009

Výsledky voleb do EP prozradily - dle mého názoru - mnohé. Strany by se nad nimi měly vážně zamyslet, čeká je totiž zápas mnohem vyšší kategorie - o vládu v ČR.

Předně se domnívám, že nízká účast voličů sice mohla do určité míry ovlivnit výsledky eurovoleb, samotné výsledky však rozhodně ukázaly, jak lidé dnes vnímají jednotlivé strany.

ODS

Její vítězství není důsledkem její extra velké obliby. Zejména Topolánek a někteří hlavní představitelé strany budí u lidí téměř podobnou averzi jako Paroubek. Voliči však dali ODS v eurovolbách přednost jen proto, že se jim ODS jevila jako menší zlo než ČSSD (pád vlády uprostřed předsednictví EU byl ODS dobře využit proti ČSSD a na voliče zabral) - ODS by si však měla uvědomit, jak vrtkavou přízeň jí voliči dali - ještě před víc než půl rokem se pro voliče v krajských a senátních volbách zdála jako menší zlo ČSSD. Pokud se tedy ODS - myšleno hlavně na její představitele včetně Topolánka - zásadně nezmění (tj. nebude dál opakovat stejné chyby s Dalíkem, Tlustým, Řebíčkem, agresivním chováním Topolánka apod.), přízeň, kterou ji nyní voliči dali, se může velice snadno přelít na ČSSD (může se tak stát, že se Paroubek opět stane menším zlem než Topolánek a Topolánek bude pro mnohé voliče překážkou v tom, aby volili ODS). Pokud tedy ODS nabídne skutečnou změnu (dobře viditelnou a odlišující ODS od Paroubkovy ČSSD), v nejlepším případě - pokud by v meziobdobí do řijnových voleb napravila chyby, které udělala (zbavila se Dalíka, vymezila se vůči uplácení, lobbingu a vládnutí s přeběhlíky, omezování justice a vyšetření všech kauz a jasně definovala program, který chce splnit) - neměl by být pro ni problém vyhrát nad Paroubkovou ČSSD.

ČSSD

To, co dosud zabíralo, už nezabralo. Všeho moc škodí. ČSSD znovu sáhla po negativní kampani, strašení ODS a Topolánkem, jenže opakovaný vtip není vtipem. Paroubkovi se sice znovu podařilo přitáhnout pozornost k volební kampani (myšleno v médiích), ale agresivní vedení kampaně už voliče nepřesvědčilo, naopak je odradilo. Zabralo, když se ČSSD chytla bolavého tématu poplatků u lékaře, a společnost byla unavena hulvátským chováním premiéra Topolánka a všemi možnými vládními kauzami. V této době deziluze se Paroubek skutečně jevil jako menší zlo než Topolánek. Ještě pořád však šlo o víceméně věcnou kampaň (téma poplatků u lékaře). Povolební euforie ČSSD (tedy Paroubka), stupňování její agresivity, výměna věcných témat za urážení soupeřů, nabubřelé chování s tím, že ČSSD všechny volby vyhraje, nepokora vůči voličům a hlavně neuvážené hlasování o nedůvěře vládě v době evropského předsednictví obrátila karty - Paroubek se opět ukázal jako větší zlo než Topolánek, a pokud bude ČSSD pokračovat ve stylu, jaký předvedla před eurovolbami, může se definitivně rozloučit s vítězstvím ve volbách v říjnu 2009. ČSSD by měla buď vyměnit předsedu (Paroubek se už stává pro ČSSD velkou přítěží, vždyť jako opoziční strana prohrává s vládní - viz válcování ČSSD ODS, když byla ČSSD u vlády!), nebo razantně změnit styl a kampaň (zeslušnit ji, zpokornit ji, vymezovat se rázně vůči ODS, ovšem v programové části, ustoupit od útoků na politické protivníky a prokázat slušnost a respekt) - otázkou je, zda to Paroubkovi voliči uvěří.

KSČM

Komunisté mají své pevné a oddané příznivce. To, že pořád nevyřešili svůj vztah k minulosti a bezpráví páchanému ve jménu komunismu, stále limituje jejich potenciál (naštěstí). Nemusí se ani moc snažit, jejich kampaně jsou bez energie a švihu, své voliče mají však jisté.

KDU-ČSL

Paradoxně pro KDU-ČSL platí to samé co pro KSČM. Čunek Nečunek, morálka nemorálka, křesťanské hodnoty nekřesťanské hodnoty, voliči KDU-ČSL budou volit pořád tu svou stranu, ať se děje, co se děje. KDU-ČSL však evidentně podceňuje voličský potenciál, který by jinak takto zaměřená strana mohla mít (viz její kolegyně v západoevropských zemích). Zasloužila by si, aby se jednou nedostala do sněmovny - to by pro ni bylo očistné a konečně by začala se sebou, svým programem a vedením něco dělat.

Strana zelených

Očístná katarze Zelených pokračuje. Naprostý debakl již ve druhých volbách za sebou snad přiměje SZ, aby vyměnila své nepopulární vedení a jasně se vyprofilovala. Nové vedení by navíc mělo dojednat příměří s ostatními zelenými stranami a sloučit se s nimi. Jinak SZ bude živořit na pokraji voličské přízně.

Obecně lze říci, že výsledky již nekolikátých voleb jsou o volbě menšího zla. Tato situace však nemůže trvat dlouho. Objeví-li se v nějaké jiné straně silná osobnost, která dá své straně jasnou tvář a svým charismatem zaujme veřejnost, může se velice snadno stát, že obě hlavní strany, zakonzervované svými neoblíbenými vůdci, ztratí svoje první pozice.