Slavme svátek

5.července jsme si připomněli dva bratry, kteří v 9. století přišli na Velkou Moravu. Dnes jsou symbolem rozvoje společnosti, kultury, vzdělanosti a identity našeho národa. Snad proto mají zaměstnanci ze zákona volno a je svátek. 

Poslední dobou mě zaujaly různé pohledy na naše školství a hlavně „moderní“, zaručeně správné přístupy a nápady. Asi bych nic nenapsala, ale nedávno mi vyrazil dech jeden jednadvacetiletý mladík, který ve škole propadal. Ve svém videu sedí před svou základní školou, kde se, jak říká „devět let poměrně hodně trápil“. Studoval dva roky v USA a hodně ho inspiruje finský vzdělávací systém. Ve svém videu navštívil finskou školu. Kde bere tento hoch odvahu veřejně a v zahraničí pomlouvat svou zemi? Ano, tady je problém. Vlastenectví je poslední dobou zaměňováno za extrémismus. Nejsme hrdí na to, kým jsme. Vzhlížíme ke všemu, co je zahraniční, dovezené, prostě cizí.  Inspirujeme se a opisujeme. To platí také o školství. Bavím se u diskusí typu: Naše školství nepodporuje soft skills, komunikaci, sebevědomí dětí. A ještě lepší…ať dětí stanovují, co se chtějí učit.…

Mám 16letého syna. V 1. třídě začal číst knížky, protože se naučil číst. Naučil se také psát a počítat. Měli jsme radost. Časem se naučil vyjmenovaná slova, násobilku a mnohé další. Ano, musel se to naučit, stejně jako já – memorováním, stálým opakováním, diktáty, testy, cvičení…a zase znovu. A ejhle, na rozdíl od mnohých (někdy i s mnoha tituly), nedělá pravopisné chyby, velice rychle sečte pár čísel bez pomoci kalkulačky nebo Excelu, má přehled v datech naší i zahraniční historie, Benin si nesplete s Leninem. Jako pyšná matka ho vezmu do jakékoliv společnosti a on se v hovoru neztratí. Jeho sebevědomí roste tím, že si nepřipadá jako hlupák a je chválen za své znalosti. Dokáže se prezentovat, protože má čím, má totiž znalosti, které dokáže propojit!

Proto děkuji základní škole, že se trápil s memorováním a někdy nezáživným učením. Děkuji za to, že může studovat normální gymnázium, kde to bez učení a opakování nejde.  Děkuji za učitele, kteří za dnešní mzdy pomáhají formovat děti vzdělané a chytré!

A ještě jedna poznámka. Škola děti naučí, že ne s každým si člověk padne do noty, přesto s ním musí spolupracovat. Že za úspěchem je většinou tvrdá dřina, ale ne každá dřina znamená úspěch. Že i prohra je důležitá a pád nás poučí a posune dál. Že existuje nespravedlnost, a přesto nelze věci vzdát…že život není jen hra a že musíme občas dělat to, co se nám nelíbí….

Na vysoké škole podporujme analytické myšlení, kritické myšlení, prezentační dovednosti atd. Nejdříve je však potřebné získat znalosti, aby bylo co rozvíjet…