Jsou prázdniny! …vydechněme!

Tak s největší pravděpodobností budeme mít vládu s důvěrou. Smlouvy jsou podepsané, ruce podané, tak teď jen si představitelé nezapomeňte, co toto gesto znamená.

Ochota komunikace, uznání, respekt a rovnost vůči svém u protějšku.Pamatujete, jak nám vždycky říkali: „…a teď na důkaz usmíření si podejte ruce.“?

Tak mě napadá, že nejen politikou je člověk živ. Prázdniny jsou v plném proudu, děti jsou štěstím bez sebe a rodičům většinou přibude starostí. V posledních letech stoupá opět oblíbenost táborů, ať už příměstských nebo pobytových. 

Tábory děti otuží, osamostatní, zocelí, mají krásné vzpomínky a kamarády mnohdy na celý život. Nezbytné je ale zjistit o táboře co nejvíc informací. Na táboře by měl být kvalifikovaný zdravotník. Měli bychom poznat organizátory a ověřit jejich zkušenosti a reference. Důležité je také vědět, co se bude na táboře dít, jaký bude program.

Vyplatí se to! Jde přece o naše poklady.

Sama jsem od šesti let pravidelně jezdila na tábory, někdy i na dva turnusy, které trvaly tři týdny. Od 15 let jsem byla instruktorkou a pak i vedoucí oddílu, později jsem organizovala celý tábor jako hlavní vedoucí. Vzpomínám na ty doby s láskou a nostalgií, protože na konci každého turnusu byla prolita spousta slz a loučení byla těžká.

Co mě tábor naučil:

1. Rozdělat oheň bez sirek. Zapalovač je taky fajn.

2. Je jedno, jestli je to moje ponožka, hlavně, že je suchá.

3. Úplně nejvíc nejkrásnější kluk je vedoucí, který umí na kytaru.

4. Největší bojovka byla dostat se večer nepozorovaně na chatku ke klukům.

5. Už aby byly celodenní výšlapy za mnou.

6. Vím, že na stezce odvahy bude strašit vedoucí, přesto se vždycky leknu.

7. Nejlepší jsou noční hlídky, protože všichni ostatní musí dodržet večerku.

8. Pyžamo se obléká zásadně na oblečení.

9. Nikde jinde vás nenaučí tolik písniček od Brontosaurů, Nedvědů, Michala Tučného, Wabiho Daňka, Žalmana, Nohavici apod.

10. Na táboře chutná i drožďovka.

Chtěla jsem být oblíbená vedoucí a pak jsem zase chtěla být dítkem na táboře…jo, a to mi zůstalo dodnes.