Jak se tvoří krize

A tebe opravdu zajímají názory tohoto člověka či rádoby dalších „specialistů“ a „ekonomů“? To je otázka, kterou jsem položila svému kamarádovi, který je vlastníkem střední firmy. 

Všichni hovoří o ekonomickém růstu a HDP, ale pro běžného člověka jsou to imaginární hodnoty. Bohužel musím konstatovat, že žijeme ve světě mediálních vlivů.

Někdy jsou definice nezáživné. Momentálně „hýbe světem“ názor, zda se je děti a studenti mají učit (když mají internet), či nikoliv. Ale zrovna toto není tématem článku. Přesto uvedu pár pojmů, které si pamatuji i bez vyhledávače:

Ekonomie – věda zabývající se společenskou realitou zvanou ekonomika.

Ekonomie závisí na dalších vědách, např. matematika (statistika), politologie, historie, právo, management, sociologie, psychologie, marketing. Prosím všimněte si oborů, které ekonomii ovlivňují, zvlášť těch zvýrazněných.

Hlavním znakem hospodářského cyklu je pravidelné opakování ekonomického růstu a následného poklesu. Pokles neznamená vždycky krizi.

Dnes jsou to základní ekonomické pojmy v rámci maturity. Já si toto pamatuji z 1. ročníku VŠ. (Jen tak mimochodem si také pamatuji prohlášení jednoho profesora, že náš ročník důchod mít nebude – psal se rok 1992.)

Jak říká Kvido Štěpánek, vlastník firmy Isolit Bravo z Jablonného nad Orlicí zaměstnávající přes 600 lidí a s tržbami přes miliardu korun, „všichni očekávají, že cla mezi EU a Británií se neuvalí a byznysová linka bude pokračovat tak, jako nyní a problém Číny a USA je přeci jen vzdálenější destinace a nemyslím si, že by se nás to dotklo.“ Proč neposloucháme člověka, který něco dokázal, vybudoval a je úspěšný? Proč také není na všech kanálech TV a na internetu?

Musím se tedy ptát, kdo jsou lidé, kteří předpovídají krize a černé pátky na burze, když úspěšný podnikatel to vidí jinak.

Filozoficko-účelově pootočené myšlenky zneužívají situace a očekávání celé společnosti, že krize musí přijít. No a ona přijde!

Bude se to nyní opakovat stále častěji, protože kdo bude nejblíže "krizi", myslím svou prognózou, tak vyhraje a začnou jej uznávat, zvát do diskusí, vydá knížku… nejednu, ve které si vymyslí spoustu aspektů, které „sledoval“ a bude na vlně, tedy jeho hvězda a tempo jeho růstu popularity i konta poroste.... Krizisté vychází z veřejných nicneříkajících zdrojů. Ano, obchodní válka mezi Čínou a USA to je fakt, respektive fakt je, že IPhone chce zničit Huawei...

Nevěřím těmto lidem nic a začala bych tyhle rádoby věštce stíhat za šíření poplašné zprávy.....důsledky takových vizí jsou jasné a viditelné i na tobě, říkám kolegovi.  Začneš se bát, což mimochodem uvádíš hned v předmětu svého emailu "jsme v pr…" (byla to emailová komunikace)...začneš zvažovat všechny nákupy, investice a vše další....dostáváš podvědomě strach a ten postupně poroste.

A „ekonomové“ varují a poukazují na indikátory jako extrémně nízká nezaměstnanost, drahé nemovitosti či rekordní ceny akcií. Doporučují, jak běžní lidé nadcházející krizi nejlépe přečkají. Samozřejmě se zbytečně nezadlužovat. Hypotéky nejsou dobrý nápad. „Měli by omezit veškeré zadlužování. Zadlužování se za účelem pořízení nemovitosti může být obdobně rizikové. Zájemcům o vlastní bydlení doporučují počkat. S krizí by ceny nemovitostí mohly klesnout. Moje teta Radka z Moravy by dodala „a vlez do chléva, nachmel sa medovinó a čeké“

A pak tady máme opozici. Ta se ráda přidá, protože strach je nejsilnější emoce a konečně, konečně  má téma.

V tuto chvíli si ale připomeňme další zákonitosti:

Každý je členem domácnosti. Statistiky sledují výdaje na domácnost a jejich příjmy. Dospělí členové domácnosti jsou pak pracovní síla. Tu nabízejí firmám nebo státu. Firmy jsou pak jednak zaměstnavateli, ale také nabízejí své výrobky nebo služby domácnostem nebo státu. Co to znamená? Všichni se vzájemně ovlivňují a dochází k ekonomické výměně.

Od nepaměti, všichni naši předchůdci stejně jako my, museli řešit každodenní „boj“ s existencí. Proto mnozí nejstarší etapu ekonomického chování označují jako „boj o přežití“.

Televize, rozhlas, internet je plný krize.....Krize je obrazem sociálních nálad ve společnosti. Pokud se bojíš ty jako podnikatel, co pak zaměstnanec? Ten slyší slovo krize i v práci. Nekoupí se nová technologická linka, banka zvýšila úroky půjček, auto ještě vydrží, pár zaměstnanců propustíme – ať pak nejsme překvapení a další a další. Co udělá takový člověk doma? Řekne manželce ta lednička a pračka nám musí ještě vydržet, není doba na nákupy, musíme šetřit na horší časy. Na dovolenou pojedeme až příští rok. A snad nepřijdu o zaměstnání. Neutrácejme. Pro případ krize musíme mít úspory. „Všichni se vzájemně ovlivňují a dochází k ekonomické výměně.“ – pamatujete?

Co je důsledkem toho všeho? Sníží se spotřeba občanů, sníží se investice firem, zvýší se nezaměstnanost, bude méně výrobků nebo naopak nadbytek a nikdo je nekoupí, méně služeb, méně zaměstnanců, méně firem, méně všeho. Budou se zvedat ceny. Stát se bude chovat obdobně a bude muset reagovat. Zpomalí se hospodářský růst. Důsledkem bude pravděpodobně KRIZE.

A nyní najděme příčinu. Rádoby ekonomové a další věštci věštící z koule, vlna mediálních informací a ješitnost v podobě jedinečného ega, se drží Napoleonova prohlášení, že každý voják má v torně maršálskou hůl.

Nebo se tady projevuje vliv psychologie, sociologie a marketingu?

Co z toho všeho plyne? Za většinu krizí mohou na první pohled bohumilé záměry politiků. Téměř vždycky na nich někdo pořádně vydělá. Skoro vždy to zaplatí někdo jiný. Prakticky nikdy nejsou hlavní viníci odpovídajícím způsobem potrestáni, zřejmě i proto, že složitosti problému málokdo rozumí. Poučení? Bojme se politiků, kteří chtějí svoje dobro za naše peníze.