Tak a teď se na to pořádně mrknem!

Internet se každou minutu zaplavuje dalšími řádky "jsme na válečné stezce". Jedni slaví, druzí se válejí pod náloží beznaděje a "nic nemá smysl". Minimálně dva tábory leží v zákopech a s klávesnicí na klínech vypouští rakety typu "vyhrála/prohrála pravda/lež, které následně roztáčí nekonečné diskuse, při kterých se aktérům jemně mění výraz očí jako na obrázku.

Diskutující o volbě prezidenta...

Určitě se dá strávit několik dní nonstop psaním nekonečných vítězných a poraženeckých úvah, tohle je základní a stručný výcuc za jednu normální myš, která to sleduje ze své myší díry:

1. Všichni tleskají skoro 60 procentní volební účasti a jak "se voliči aktivovali" - to je pecka, ale těch 40 procent, co se "neaktivovalo" je pořád značná porce a vsadím svoje levý ucho, že to byli přesně ti, kteří se rozčilovali, že nemáme přímou volbu prezidenta a jak doufají, že už brzo bude. Stejně tak většina z těch 40 procent bude stát v první řadě až se bude "remcat" jak to tady stojí za prd a jak se to všechno musí změnit.

2. Buďme vděčni za to, že máme,. narozdíl od mnohých jiných míst planety, možnost se svobodně vyjádřit a vhodit volební hlas komu chceme. Co by za to v některých jiných zemích dali. Tohle je dobrý v rámci "každodenního mletí realitou" nezapomínat.

3. Komentáře kampaní? "Nečistá, zákeřná, lživá, brutální, vyhrocená" ? Je půvabný jak každé volby se všichni pozastavují nad "mírou vyhrocenosti" a jak se "kampaň přenáší do osobní roviny". Všechny volby jsou přece stejný a všechny mají od počátku jejich samotné existence přece stejný průběh. A je skoro jedno jestli se volí starosta obce s desítkou občanů anebo prezident. Skoro je na čase se po tolika zkušenostech přestat dojímat "jak je to možný". Jsme fotbalový národ, tak víme že se dá vyhrát jak skvělým výkonem na hřišti, tak "Ivanovými kapříky", gólem rukou a stejně tak i tím pověstným "štěstíčkem". V právě skončených volbách jsme si mohli ověřit akceschopnost diváků, kteří poprvé zaplavili hřiště jako rozhodčí. A vítězem zápasu je borec, který dal "o gól víc než soupeř". Nic víc, nic míň. To, že nevyhrál můj tým, neznamená že přestanu chodit na fotbal.

4. Kdo vyhrál? Na komentátorském stanovišti by řekli, že tým vycházel ze zajištěné obrany, vždy připraveného a ostříleného stopera a dopředu se dostával pomocí rychlých brejků po levé straně hřiště, z které se podařilo několikrát skórovat. Mimo komentátorský žargon by se dalo říct, že vyhrála jistota a věrnější zrdcadlo českého národa. A to se všemi pozitivy i negativy. Voliči přesně věděli koho volí a narozdíl od některých objevených "rychlokvašek" z davu, tady u obou kandidátů bylo celé "menu" na stole. Navíc vítěznému kandidátovi výrazně pomohla největší "konkurence", protože pokud nejsilnější a nejstarší pravicová strana vygeneruje kandidáta, kterému následná "kampaň" zajistí zisk 2,5 procenta a předposlední místo, tak by se tam měl asi někdo chytit trošku za hlavu (čti: měli by sekat hlavy). Že by i na základě těchto výsledků šel dosluhující prezident  zachránit pravici?!

Národ zcela jasně vyjádřil názor, že se s vítězným kandidátem více ztotožňuje a např. tento citát podepisuje: „Komunisté jsou nebezpečná strana pouze tehdy, mají-li za zády Sovětský svaz a jeho tanky." - konec citátu.

V připravovaném pětiletém utkání se dá tedy reálně předpokládat, že se dočkáme přetavení těchto myšlenek v realitu a zřejmě v jako jediné postkomunistické zemi se značka "komunistická strana" objeví v nejvyšších patrech státní moci. Za to nemůže prezident, to je dílem lidu. Pravidelně se množící názor "No a co?!" dostal touto volbou zelenou ke svému dalšímu rozmnožování. S aktuální atmosférou "česko má silnou hlavu státu z lidu" se dá očekávat i tlak na ukončení toho stávajího nudného mače, na který se už nikdo nechce dívat ani ho pískat, aby se na hřišti objevili noví borci, tentokrát už i z tábora nově zvoleného prezidenta. Na soupisce příštího "dream teamu" tak budou možná "přítelkyně a přátelé", sekundovat jim budou "práva občanů" a z lavičky je budou hecovat "propuštění z distancu". Není nutné se z toho hystericky hroutit ani radostí skákat na stole. Je potřeba jenom vnímat kam národ zavelel a každý si musí najít způsob jak se k tomu postavit. To je demokracie.

"Ačkoli si nemůžeme vždy vybrat, co se nám stane, můžeme si vybrat, jak na to zareagujeme." - Epiktétos, řecký filozof

5. I když (asi se to dá z mého textu poznat) můj hlas vítězný kandidát nedostal, chtěl bych touto cestou upřímně ocenit neuvěřitelnou pracovitost, odhodlanost a "reinkarnaci" od kamen z Vysočiny až na Hrad. Je dobré mít na paměti jak je náročný si tohle všechno "odpracovat" a to se nově nastupujícímu prezidentovi, panu Miloši Zemanovi, podařilo skvěle a za to má můj upřímný a férový obdiv přesto, že jsem hlasoval pro druhý tým. Ano, mám radši Pohlreicha než Babicu, kečup nahrazuji čerstvými rajčaty, nemám doma Evu ani Vaška a libovej řízek mi chutná víc než smažák z mrazáku. To ale neznamená, že neuznávám úspěch konceptu "Kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý, kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby." nebo "Jídlo doporučuji pokariovat, v Indii se mluví indičtinou.", je to jenom věčný souboj nabídky s poptávkou lidu. A pokud ten "koncept" samostatně funguje a já ho nemusím "dotovat", buď vítán!

Věřím, že bude skutečně prezidentem všech a i když některé jeho názory nesdílím, je to můj demokraticky zvolený prezident, kterého budu uznávat a ctít.

Přeju jemu i sobě, aby můj hlas za 5 let dostal. A sobě přeju, abych celých těch 5 let zůstal abstinentem a neměl důvod "začít".

A jako vždy něco na odlehčení na závěr. Věřím, že když ušel kus cesty s šatníkem (na první fotce ten vpravo, na druhé ten vlevo), ujde i kus cesty se stávajícími "nevoliči".

Pane nově zvolený prezidente, hodně štěstí!

Pár citací jsem si vypůjčil od Františky Čížkové.

(foto: isifa/Lidové noviny/JAN ZATORSKY)