Jestli jste si někdy mysleli, že malá plyšová myš nemůže mít svoje lyže, tak jste se spletli, stejně tak jako já. Je úžasný mít v týhle době kolem sebe lidi, kteří něco umí a když se do něčeho zaberou a řeknou, že to musí jít, tak to dotáhnou až do konce. A já jim všem, kteří na tom pracovali mockrát děkuju a slibuju, že se pokusím je nezlomit hned při prvním sjezdu.
Začalo to nevinně - jednou v létě na jedné půdě. Objevil jsem tam jedny předchůdce karvingů a od tý doby už nemluvil o ničem jiném. A tak dlouho jsem doma drněl, až...no pojďte se na to podívat...
Na začátku byl nákres, pravítko, jedna obyčejná tužka a mnoho pochybností a shovívavých úsměvů.
Přezkáče na míru jsem měl vyrobený. Jediný, co mě děsí jsou ty tkaničky - přeci jenom nemám prsty....No co, na svahu odchytnu někoho sympatickýho a snad mi pomůže.
Důležitý bylo uchycení bot správně vyměřit, aby mi to pak nekazilo styl jízdy a nešel jsem k zemi, ještě než bych se odrazil.
Pak přibylo dláto a vypadalo to na další dvě parkety. Po chvíli se ale špičky mírně ohly vzhůru a začalo to připomínat moje lyže.
Když už dláto nemohlo, musely pomoct stroje. Přeci jenom je to plocha...
Nechci se chlubit, ale mrkněte na tu skluznici.
Na závěr přibyly ještě hůlky, abych byl kompletní. Tedy už chybí jenom úrazový pojištění a předplacený fyzioterapeut pro všechny případy až někde něco křupne.
No uznejte - ty jsou!!! Lidi, jak já jsem zase jednou šťastnej....
