Ajša od popelnic a osobní trenér fotbalu

Od té doby co je doma Ajša, vstáváme každý den před pátou. A pokud to někoho zajímá, tak podzim je definitivně tady, v pět je totiž tma jak v pytli. Každopádně jsem se rozhodl, že se jí trochu pomstím a povolal osobního trenéra fotbalu, ať jí dá trochu do kožichu a tak nějak naivně jsem doufal, že se druhý den ráno déle vyspím. Ač nerad, tak musím přiznat, že vliv na vstávání to nemělo a moje kapesný je opět o nějaký ten myší chlup tenčí. Ale kdo ví, teď ten nároďák, volné místo trenéra...člověk ani myš nikdy neví, kdy se to čutání do meruny bude hodit.

Před trénikem jsem zvolil správnou velikost balónu. Za to ranní vstávání jsem se ji šetřit opravdu nehodlal.

Představil jsem jí jejího osobního trénéra pro celé sobotní odpoledne a já osobně jsem se nenápadně odebral na gauč.

Trénink byl zahájen poctivou rozvičkou.

Neponechala nic náhodě a nacvičila i hlavičky.

Památeční foto před zápasem: Na levé straně AC Dynamo vypláznutý jazyk a na straně pravé FC Bílá ponožka.

Došlo i na penalty a pokutový kopy.

Nadhodila si balón a pak do toho kopačkou, kterou neměla, tak kopla, že balón letěl přes půlku hřiště, až tribuna ztichla... Ba ne - byl z toho akorát přemet a obrovský mokrý kýchnutí.

Ne, Ne - to faul nebyl!

A pak stačilo jenom zavolat: ,, Ajšo, svačina! ´´ a fotbal nefotbal, trenér netrenér, nasadila sprint a zmizela u misky.

A jak vlastně Kabir k Ajše přišel? Celý příběh naleznete ZDE.