Diagnóza DM1 (10. část) - epidemiologie cukrovky prvního typu

Kdy se cukrovka objeví, komu, jak je to s dětmi, jak moc Vám zkrátí život ... a další drobnosti ...

Klikněte pro první díl příběhu

Klikněte pro druhý díl příběhu

Klikněte pro třetí díl příběhu

Klikněte pro čtvrtý díl příběhu

Klikněte pro pátý díl příběhu

Klikněte pro šestý díl příběhu

Klikněte pro sedmý díl příběhu

Klikněte pro osmý díl příběhu

Klikněte pro devátý díl příběhu

V dnešním díle zabrousíme opět trošku do teorie. Do teorie o tom, jak tato nemoc (diabetes mellitus prvního typu) vzniká a co dále pro nás znamená.

Už víme, že nemoc způsobuje autoimunitní reakce. Příčina této odchylky funkce imunitního systému je závislá na genetické výbavě, nemoc jako takovou však startují vnější vlivy. Spouštěcím mechanismem, o kterém lékaři spekulují může být určitá infekce (příušnice, zarděnky, coxackie viry, cytomegalovirus), ale také může jednat o chemikálie, strest nebo jiný vlivový faktor. B lymfocity poté zahájí tvorbu protilátek proti vlastním beta buňkám slinivky a T lymofcity svým cytotoxickým účinkem ničí tytéž buňky.

Podstatou poruchy jsou změny v hlavním histokompatibilním systému - HLA systému. Geny předurčující riziko této poruchy součástí HLA systému umístěného na krátkém ramenu 6. chromozomu. Riziko DM1 případně zvýšená odolnost proti tomuto onemocnění je obvykle hlouběji zakořeněna v celém genotypu, na průběhu vzniku nemoci se ale, jak již bylo zmíněno, podílí mnoho faktorů.

Co se týče rizika DM1, statistika říká následující:

běžná populace: 0,2 % (2 z tisíce)
dítě matky s DM1: 5% (Každé 20. dítě)
dítě otce s DM1: 7% (Každé asi 14. dítě)
dítě dvou rodičů s DM1: (30% tedy třetinová šance)
sourozenec s DM1: 5% (Každé 20. dítě)
jednovaječné dvojče: 40% 

Ze statistických a epidemiologických hledisek jsou důležité dva faktory: Incidence a prevalence.

Incidence je údaj o vzniku nových případů onemocnění v určitém časovém období, obvykle za rok.

Prevalence je údaj o celkovém počtu nemocných v určité oblasti.

V ČR tyto údaje shromažďuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Z nasbíraných údajů je jednoznačný trend zvyšujícího se počtu nemocných.

Co se týče DM1 u nás, tak incidence má vrchol ve věku mezi 13 a 15 lety a pohybuje se přibližně okolo 25 ze 100000 obyvatel. Tedy každý 4000-sící. Rozdíly jsou i regionálního charakteru, zatímco Finsko vede z 28,6 ze 100000 obyvatel, v Dánsku je to např. jen 14 a třeba v Japonsku 0,8.

Co se týče dětských pacientů, 2. dětská klinika UK, 2. LF a FN v Motole udržuje Český registr diabetických dětí. Tento registr byl založen v roce 1989 a zachycuje údaje o dětech ve věku 0 - 14 let ukončeného věku, které jsou zpracovávany v rámci evropské studie EURODIAB. 

V současné době se v ČR vyskytuje DM1 u 0,1-0,2% dětí - šance je tedy  1:500-1000.

Další velmi nepopulární statistiku, kterou lékařské knihy, narozdíl od knih pro pacienty uvádějí je mortalita - neboli úmrtnost.

Mortalita u obou DM1 je podstatně vyšší než u zbytku populace. Ze statistik vyplývá, že střední doba přežívání po stanovení diagnózy je 36 let, průměrný věk pacienta pak 49. Důvodem jsou zejména přidružené komplikace. U mladých lidí s cukrovkou přes 20 let je to zejména diabetická nefropatie, u lidí nad 40 let pak úmrtí z kardiovaskulárních důvodů.

Samozřejmě, že ve statistikách jsou obsaženi pacienti léčení před lety ještě (z dnešního hlediska) dost předpotopními metodami, namísto glukometrů se močilo nad kahanem apod. Další kapitolou jsou pacienti odmítající léčbu a cirkulující mezi neléčením inzulinem, ketoacidózou, a pobytem v nemocnici. Když byla Sárinka v nemocnici po záchytu nemoci, měli jsme čest potkat takové mezkovité pubertální pacienty, kteří chodili v noci mlsat sladký čaj. Čiže i tito sebevrazi jsou obsaženi ve statistikách a stále platí, že čím lepší kompenzace, tím delší věk a menší komplikace.

Poslední věc v této kapitole o které bych měl pohovořit je tzv. Saint Vincentská deklarace. Vzhledem k tomu, že cukrovka (všechny typu) patří k nejčastějším chronickým onemocněním dětského i dospělého věku, uspořádala Světová zdravotnická organizace spolu s Mezinárodní diabetickou federací v roce 1989 v italském Saint Vincentu konferenci o problematice diabetu. Zástupci lékařů, vědců a politiků se usnesli na řadě cílů, které by měli vést vlády zemí k vytváření podmínek pro zkvalitnění života diabetických pacientů, k edukaci pacientů i lékařů (protože nemoc v podstatě ovlivňuje všechny ostatní lékařské obory). Od té doby se přístup k pacientům změnil a je znát, že hlavní důraz je kladen zejména na edukaci. Co si z takové deklarace vzala naše vláda a jakým způsobem vytváří nemocným podmínky napíšu zase příště v kapitole, jak nás navštívila Zubatá.

Pokračování jako tradičně v pondělí, v 16:35.