Vážený pane presidente, pane předsedo, dámy a pánové, Česká republika byla a je po celou dobu trvání jejího členství v Evropské unii, loajálním a spolehlivým partnerem.
Jsme aktivním členem, účastníme se mnoha Evropských projektů, sdílíme stejné hodnoty, které prosazujeme. V ekonomické oblasti patříme mezi země zodpovědné, máme střízlivou rozpočtovou politiku, naše hospodaření se neustále přibližuje k naplnění Maastrichtských kritérií, která byla vytýčena jako ideál a nutné minimum a která, na rozdíl od nás, mnozí ignorují a naopak se od nich vzdalují.
Přistoupení k Evropské unii bylo u nás schváleno referendem, kdy výrazná většina občanů vyjádřila své „pro“. A většina občanů opravdu považovala celý projekt takříkajíc za „svůj“. Podpora členství samozřejmě v čase kolísala, podle ekonomického výkonu ale také v závislosti na aktuálním dění obecně.
V současné době je, jak víme, tím nejaktuálnějším co hýbe veřejným míněním, uprchlická krize. Česká republika zaujala pragmatický postoj a věřila, že po prvotním váhání, bude Evropská komise a její orgány konat, s cílem krizi co nejrychleji ukončit.
První summit věnovaný této otázce poskytoval určitou naději, že Evropská unie tuto první zkoušku jednoty a akceschopnosti zvládne. Byla přijata usnesení a formulována mnohá opatření, jež měla ve svém důsledku zamezit přístupu mas lidí na Evropský kontinent. Hovořilo se o potápění prázdných odchycených lodí pašeráků o tvrdém postupu proti lidem zapojeným v tomto businessu a o nekompromisním vracení lidí, u nichž se prokáže, že nejsou z válkou zmítané částí Sýrie, Libye, či Iráku.
Bohužel, naše očekávání se nenaplnila. Jednota se sice vyžaduje, ale nikoliv v akceschopnosti řešení krize, ale pouze při přijímání důsledků. Zůstalo u proklamací, avšak nebyly učiněny žádné reálné kroky k zastavení uprchlické vlny. Naopak pokračují akce, jako je například nabírání lidí již u Libyjských břehů a podobně. Našimi západními partnery jsou pronášeny projevy, které motivují další a další lidi k přesunu na Evropský kontinent. Vyjádření německé kancléřky o tom, že se musíme postarat o každého, kdo zatouží po lepším životě v Evropě, je pak přímo v rozporu se závěry původního summitu věnovaného krizi a neodráží zájmy České republiky ani vůli jejích občanů, jež jsem, jako předseda vlády, povinen hájit.
Proto oznamuji, že až do odvolání, nebude Česká republika přijímat žádné uprchlíky! Vědomi si toho, že jsme vázáni mezinárodními smlouvami a dohodami o zacházení s uprchlíky z válečných oblastí, budeme s těmi, u kterých toto bude prokázáno, postupovat v souladu s tímto právem a poskytneme jim dočasný azyl v podmínkách, které odráží ekonomickou realitu naší země. Tento dočasný azyl bude ukončen, jakmile bude shledáno, že země odkud uprchlíci přišli, je již bezpečná a potřebuje síly svých občanů ke své obnově.
Uprchlíci, u kterých bude zřejmé, že nejsou z aktuálně válkou zmítané oblasti, stejně jako uprchlíci s odstraněnými biometrickými znaky (otisky prstů), nebudou na území republiky vpuštěni a pokud se na něj dostanou, budou buď puštěni dál, do zemí kam míří, nebo v případě nesouhlasu těchto zemí, budou vráceni do země, ze které vstoupili na území republiky.
Česká republika předpokládá, že tyto země (a v případě Maďarska jako členské země Visegrádské skupiny je toto již potvrzeno) budou postupovat stejně. Proto je Česká republika ochotna, finančně přispívat zemi, na jejíchž bedrech zůstane poslední krok, tedy nalodění těchto lidí na plavidla a jejich odeslání na domovský kontinent.
Z uvedeného vyplývá, že Česká republika si osobuje právo hlídat a chránit si své vlastní hranice, k čemuž přistupuje okamžitě. Tato opatření byla přijata po dohodě s našimi partnery z Visegrádské skupiny, kteří k ochraně svých hranic rovněž přistupují a budou vykonávána po dobu, pokud to bude nutné k udržení bezpečnosti a stability našich zemí.
Česká republika odmítá argumenty, které pracují s pocitem viny a překrouceným humanismem. Vycházíme z toho, že příčiny krize leží zejména v destabilizaci zemí, odkud uprchlíci přicházejí, stejně jako v nesmyslném posilování nepřiměřených očekávání lidí, jež z evropského blahobytu vidí jen jednu stranu mince. Nevěříme, že nespravedlnost a bídu lze léčit tím, že se nespravedlnost a bída rozšíří také na evropský kontinent a položí na bedra obyvatel Evropy.
S lítostí jsme zaznamenali signály, které lze interpretovat jako vydírání ze strany našich západních partnerů. Je nám vyhrožováno pozastavením dotačních programů a v podstatě sankcemi, pokud nebudeme uprchlíky přijímat. Vzhledem k tomu, že velké státy Evropské unie nemají dosud žádný plán na zastavení tohoto přílivu a zdá se, že mu dokonce napomáhají a akcelerují ho, jsme si vědomi, že proces přesunu národů se neblíží ani zdaleka ke konci a že je přímou hrozbou samotné existence našeho nepočetného národa.
Proto jsme přistoupili k takto radikálním krokům a proto jsme rovněž ochotni, nést ekonomické důsledky našich opatření. Součastně upozorňujeme naše partnery, že v případě sankcí, nebo jiných nátlakových akcí, bychom jako vláda ČR vyvolali referendum o setrvání České republiky v Evropské unii.
Děkuji vám za pozornost
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Fantasie? Bohužel!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
