Hory
jakoby se nadechl, jakoby zase to byl on. Jakoby zase mohl hrát svou roli na jevišti, kde to zná, kde je více sám sebou. Obtěžuje ho systém, to jak je nastavený a na jakých základech stojí. Z toho se mu někdy ježí vlasy, copak všichni zapomněli, co je ve skutečnosti důležitý. Věděli jsme to jako děti a jako dospělí tápeme a hledáme nové cesty ke štěstí. Přitom jsou to jen slepé uličky, náhražky podobně jako potravinové doplňky. Místo abychom si vzali pomeranč, spolkneme vitamín. Místo abychom šli do lesa, jdeme někam, kde se můžeme bavit. Kde je hluk, moc lidí, kde zapomeneme na vlastní starosti, kde utečeme před sebou i před druhými, kteří po nás něco chtějí. Abychom vydělali, abychom byli dobří, abychom něco měli, něco získali. Jakoby byl život v dospělosti soutěž. Kam se podělo ježdění na kole jen tak od radosti. Dělání něco pro nic, jen pro uspokojení, pro vlastní zrání, pro oslavu toho, že jsme se narodili. Měl slzy v očích. Dolehlo na něj ticho, které má jindy rád. Samota, které už delší dobu čelí. Jakoby ztracený mezi všemi. Pár dní mezi více lidmi v něm asi vyvolalo takový pocit. Nechce se srovnávat. Ví dávno, že je v mnoha směrech jiný. Spolužáci, kteří mají své partnerky a děti a on mezi nimi sólo jako nějaký rebel bez příčiny. Bylo mu s nimi dobře, odreagoval se, večer seděli u vína a povídali si. Přes den byli na běžkách za podmínek jako z pohádky. Ubytování a vše mu hrálo do noty. Žádný konflikt, žádná ponorka. Jen sdílení toho všeho s někým dalším mu scházelo. Být s někým ale také příliš neumí. Začarovaný kruh, který neví, jak rozřešit.
Sníh pod zadkem ho začal studit. Vzal si ho do dlaní a celý se jím potřel po tváři. Příjemný chlad, příjemné osvěžení. Pak vstal a šel domů. Udělal si čaj, pustil si televizi, zapálil svíčku, vnímal nečinnost, vnímal klid, vnímal to, že může být chvíli sám se sebou a nebylo to pro ten moment špatný. Potřebuje to někdy. Chvíli se oprostit ode všeho. Někdy si vše moc připouští. I věci, které se ho vůbec netýkají a přesto jakoby byl za ně nějak odpovědný. Proto někdy uniká do světa, kde si vytváří jen postavy imaginární. Při tom se osvobodí, má to pod kontrolou, on určuje pravidla hry a nikdo mu do toho nemluví. To je pro něj uspokojující, je to jeho hra, virtuální, chcete - li, ale jeho, v níž může zhmotňovat své sny, touhy, přání, cokoliv. Přináší mu to někdy uspokojení, které se nedá vysvětlit. Je to čistá hra, kde se zisky ani ztráty nepočítají. Čísla zde nemají váhu, jen slova a jejich řazení. Nemusí být geniální, stačí, když ho to baví, když v tom vnímá svou vlastní seberealizaci. Když ho to navádí směrem, který si sám určí. Je to svět bez autorit, hraje za sebe, nikdo na něj neútočí, nemusí se bránit ani vymýšlet strategie jednání, jak se nenechat obelstít nebo jak na někoho zapůsobit. Přeje si zažívat klid a pocit bezpečí. Je infantilní. Pro tenhle svět a pro mnoho lidí. Něco ho posune, něco ho třeba dočasně srazí. Musí se mít ale čeho chytit. Třeba klacku, který plave po hladině jezera a on se ho drží, nechá se jím nadnášet a pohyby nohou se s jeho pomocí posouvá vpřed. Jako v létě uprostřed Českého ráje. Vzal si k rybníku deku, plechovku piva a ani mu nechybělo moře v takové chvíli. Byla to souhra a souznění. Třeba jen chvilkový pocit, ale i ten stál za to, že se mu vryl do paměti. A ten víkend, co právě strávil v horách se svými přáteli, se mu tam možná vryje taky. Ale kdo ví, třeba se to v záplavě dalších věcí rozpustí. Jako cukr v kávě, kterou si připravil k filmu, na jehož vzniku měl nějaký podíl. Bylo to milý vidět ho v televizi. Jen ty reklamy mu to rušily. Systém je i tady, dává o sobě vědět, co si máme koupit, co potřebujeme a bez čeho údajně nemůžeme být spokojeni. Tam v horách u té paní, která jim poskytla ubytování ve svém domě a žije tam od dětství, mu přišlo, že člověk může a dokáže si vystačit s málem a při tom zažívat i pocit štěstí. Jakoby méně bylo víc, jakoby naopak to množství věcí a impulsů nás jen odvádí od podstaty bytí i od nás samotných. Kým jsme, kým bychom chtěli a mohli být.
Když pak v noci sledoval hráče na tenisovém kurtu, záviděl jim. Oni v tom zdá se mají jasno. Mají své hřiště, na němž se pohybují jako po šachovnici. Snaží se předvídat úder soupeře, být lepší, vydat ze sebe co jde a zvítězit. Zdánlivě jednoduchý cíl, jednoduché vize, někam to ale směřuje, a když to někomu jde, tušíte, že se třeba právě pro tohle dotyčný narodil, ale že k tomu musel dojít i svou vlastní pílí. Ne, nic nepřijde jen tak, je třeba tomu také něco dát a obětovat. A ještě se při všem tom zmatku kolem správně rozhodovat. V těch horách a po návratu z nich to tak vše vnímal a snad i z jejich výšky se na to díval očima člověka, který se asi jako mnozí další stále v něčem hledá. Teda tápe hodně, ale co s tím vším může dělat. Třeba mít nadhled "horala" ... to by nebylo k zahození.
Jan Jurek
Oblíbená trasa
Sedne si u bytovky na obrubník a jen tak se dívá kolem sebe. Za zády má kolo a chystá se na výlet. Do Českého ráje. Stačí přejet přes kopec. Potřebuje se zklidnit. Narovnat se. Mysl ho někdy stáhne a on neví, proč se to stále děje
Jan Jurek
Pokec u rybníka
V létě se tam jezdí na kole pravidelně koupat. Někdy si vezme pivo v plechu a vypije si ho. Nebo tam dorazí s čerstvě natočenou zmrzlinou nedaleko. Zpravidla potká někoho, s kým si může popovídat. Vnímá tam v dobrém slova smyslu
Jan Jurek
Zastavení se
Stojí před budovou školy, do které kdysi chodil. Střední peďák na okraji Prahy. Má zvláštní pocit. Zdá se to být jako včera. Vzpomínky ho pohlcují a on se k nim chce stále více a naléhavěji vrátit. Neví, proč to dělá. Něčím ho to
Jan Jurek
Výjezd na vrchol
Sedne si v malém sadu u vedlejší silnice. Natrhal si třešně tak akorát pro sebe. Vše působí smysluplně, nehybně. Dotýká se trávy a vidí slunce na azurové obloze. Vzpomene si, jak dříve chodil na lup s kamarády. Honil je sadař ...
Jan Jurek
Pozvání na kávu
„Tak co, rostou?“ „Když víte, kde hledat, tak ano.“ A ukázal mu s těmi slovy téměř plný koš hub. „Jste místní?“ „Mám nedaleko chatu. Jinak jsem z Prahy. Nechcete zajít na kávu?“ Je tím pozváním zaskočený. Udělal si zastávku na kole,
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Vláda schvaluje důchodovou reformu. Do penze má pustit mladší lidi později
Úpravy, které se týkají budoucích důchodců, schvaluje vláda. Návrh, na němž se shodla pětikoalice,...
Chování TOP 09 ke své ministryni je neodpustitelné, říká Kalousek
Zakladatel TOP 09, exministr financí Miroslav Kalousek, tvrdě zkritizoval současné vedení strany...
Riziko požárů platí až do čtvrtka. Pálení čarodějnic zkomplikuje i vítr
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) prodloužil výstrahu varující před nebezpečím vzniku požárů...
Ukrajina je na nezvratné cestě do NATO, potvrdil Stoltenberg v Kyjevě
Ukrajina má v NATO své právoplatné místo a podpora spojenců v obraně před Ruskem bude pokračovat,...
Prodej bytu 3+1 Oráčov
Oráčov, okres Rakovník
2 490 000 Kč
- Počet článků 199
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 468x