Je moc fajn dožít se toho, že si člověk může splnit své sny. Tedy - alespoň některé. Navštívit Provence byl jedním z nich. Říká se sice, že splněním člověk ty sny zabíjí. Chystám se tedy zabíjet co nejvíce. I tak jich zbude dost.
A tak jsem to prostě riskl. Jak už jsem psal dřív, vydali jsme se do Provence autobusem s cestovku i s kolama. A protože jsem toho letos moc nenajezdil, spoléhal jsem na to, že když zjistím, že nemožu, sebere mne autobus po cestě. A na ty největší kopce mne vyveze, abych si to tedy opravdu „užil“. Nakonec to nebylo až tak pravdou, ale autobus pro nás měl daleko větší kouzlo a přínos: vždy plný chlaďák plechovkové Plzně, takže jsme neostali ve svém úsilí a někdy i trápení, nikdy úplně osamoceni.
Nebudu tu vypisovat všecky „etapy“, ale dám jen pár informací pro ty, kdož třeba také chtějí „zabít své sny“, ale mají obavy, protože neznají jazyk a nejsou si jistí, co si vybrat a jestli to stojí za to. Dnes bych chtěl tady napsat něco o Azurovém pobřeží, kolem kterého jsme najeli celkem tak cca 120 km. Samozřejmě cyklodraci a elektrokolaři daleko víc, ale já píšu pro normální lidi. Kteří se při jízdě rádi podívají kolem, sednou na kafe, nebo na pivo a třeba se chtějí cestou i okoupat v moři.
Základnu jsme měli v Port Grimaud, blízko S. Tropez, v bungalovech v kempu a jsou bez problému dostupné za velice slušnou cenu i na bookingu. My jsme projeli úseky od Le Lavandou přes S. Tropez až po nádherné partie kolem červených hor pohoří Esterel, do Cannes a Antibes, s výhledem na Nice. Samozřejmě si můžete udělat výlety do okolí, jako jsme to udělali i my. Přestože mám projeto, většinou ale autem, opravdu velký kus Italského pobřeží (z obou stran, vč. Sicílie), byly některé úseky zase jedinečné a určitě jsem se nenudil. Část cyklostezky vedla po trase bývalé železnice po šotolině a byla to po všem tom asfaltu opravdu příjemná změna. Součástí byly samozřejmě i nějaké ty tunýlky a úseky s výhledy na moře a zátoky. Poblíž Cannes se pak muselo sem tam i na cesty mezi auta. Vzhledem k termínu to ale nebyla žádná hrůza.
Nejdříve tedy z městečka, v kterém jsme kempovali - Port Grimaud. Takový pokus o zmenšenou repliku Benátek ze šedesátých let minulého století. Opravdu jenom pokus, ale docela milý.
Cesta od Le Lavandou k La Croix Valmer je velmi příjemná a zvládne ji v pohodě i naprosto rekreační cyklista. Cestou se můžete vykoupat v zátokách na krásných písčitých plážích, podobně jako my. Jen jsem si pak musel, když jsem chtěl jít za keř na malou, vypůjčit od kamaráda brýle na blízko. Voda měla krásných 15°C.
Opravdu nádherné je pobřeží kolem mysu Cap Camarat. Sice si musíte trochu přišlápnout do kopce a k moři pak sestoupit pěšky, ale divočina s kroužícími ptáky a výhledy přes S. Tropez až k Alpám je okouzlující.
Po cestě jsme samozřejmě nemohli minout S. Tropez, s přístavem a nejznámější francouzskou četnickou stanicí v Československu.
Cestou do Cannes a Antibes projíždíte kolem nezapomenutelných "červených skal" a trošku se pohoupáte kolem zátok se strmými útesy nahoru a dolů. Inu, vždycky je to tak trochu něco za něco. Ale pak si odpočinete na stezkách mezi palmami a v některé z kavárniček dáte třeba "kafe amerikano", nebo na lavičce plechovkového Radka, jako my. No a celé jsme to zakončili pohledem přes záliv v Antibes na NICE.
Až nakonec, při prohlídce fotografií, jsem zjistil, co nám, na to vše naše obdivné hýkání a pachtění se na ta nejúžasnější místa, vzkazuje moře.
