Proč se umělci pohoršují, když je někdo posílá k lopatě nebo za pokladnu?

Je mi sice jasné, že dnes jsou v kurzu spíše knížata a šlechta jako taková. „Dělníci a rolníci“ tak nějak vyšli z kurzu. Posledních cca třicet let. Snad jen když potřebujete rychle opravit splachovač, nebo tak něco... Ale i tak.

Pro začátek – ani já si nemyslím, že by měli úplně všichni kumštýři, zbaveni protikovidovými opatřeními dočasně možností své běžné obživy, okamžitě pověsit své „řemeslo“ na hřebík a jít čistit kanály, nebo uklízet kanceláře.I když se přiznám, že u některých z nich bych to možná i přivítal. A nejsou to jen nějaké osobní antipatie. Ale protože si opravdu marně vzpomínám, kdyže jsem naposledy viděl nějaký „neangažovaný film“, v kterém by mi postavy nepřipadaly buďto jako karikatury, nebo jako mimozemšťané z jiného světa. Aniž by šlo o komedii či satiru. Myslím si tedy, že by takovéto „studie natvrdo“ mohly být všem toliko ku prospěchu.

Kdysi jsem přímo hltal knihy od amerického spisovatele Artura Haeilyho. Fascinovalo mne, do jakých podrobností a jak přesně vypodobňoval prostředí a jak „živé“ byly postavy, o kterých ve svých dílech psal. Neměl žádného vzdělání, jenom tu, zde často vysmívanou, „vysokou školu života“. Od čtrnácti musel pracovat, bojoval jako příslušník Královského letectva ve válce, po svém návratu pracoval v různých profesích. Když připravoval nějakou knihu, seznámil se s prostředím tak důkladně, že člověk přímo cítil tu atmosféru fabriky, vězení, ale i banky či projekční kanceláře. Myslím, že ten nikdy nepoužil pro dělníka na lince název lopata, nestyděl se za ně a nechtěl jim brát volební právo.

Ale kvůli čemu vlastně tento blog píšu. Zajímá mne hlavně, proč všichni berou téměř jako něco naprosto nepředstavitelného a nemožného, aby šel někdo, kdo se dosud živil nějakým kumštem a přišel o práci, makat dočasně rukama? Vždyť mnohé z těchto prací nejsou ani fyzicky příliš náročné a ve velké většině nejsou ani blízko hranice minimální mzdy. Mnohé jsou i zajímavé a společností v médiích prezentované jako prospěšné a důležité! Třeba takové sázení stromků, práce při úklidu v lese, práce v zemědělství, například při chovu zvířat na biomaso či při pěstování bioovoce a biozeleniny. Pokud vím, velký nedostatek pracovníků je ve stavebnictví. To je práce, kdy vám pak přestanou chybět i fitcentra a posilovny. Je to strach, že by ztratili kontakty? Že by svou práci zapomněli, nebo by se zjistilo, že třeba najednou nikomu nechybí? Nebo je příčina někde jinde? Nebude to spíš tím, že je dnes manuální práce považována za něco ponižujícího? Že je to pro intelektuální elity, které určují co je dneska "in" a "cool" automaticky známkou "selhání"? Že by si o nich pak možná někteří úspěšnější "přátelé“ mysleli, že jsou „socky“? Protože by pak nemohli nakoupit svým dětem ty „správné“ mobily a značkové hadry, aby se jim pak ve škole spolužáci neposmívali? Nevím. Ale někdy mi totiž připadá, že mnozí z těch, kteří mají plná ústa boje s konzumem jsou těmi „správnými sociálními vazbami“ svázáni více, než ti, kteří se těší po šichtě na těch svých „pět, šest točených“ a nebo kafíčko při ordinaci v růžové zahradě na gauči v teple obýváku.

Ne, neraduju se z toho, nikomu se nevysmívám a nikomu také nepřeji nic zlého.Jen se opravdu směju, když všichni ti, pro které byl stát brzdou a dávky v nezaměstnanosti pro zaměstnance, kteří přišli o práci před kovidem, jen vyhozenými penězi zbytečně zatěžující rozpočet, taď natahují ruku a vůbec se při tom nestydí. A ještě při tom všem kritizují vládu za nezvládnutelný schodek státních financí.