Proč se už dnes, při výročí konce druhé světové války, nahlas nepřipomíná, že tu nejstrašnější válku rozpoutalo Německo a Němci? Že naši vojáci umírali hlavně na východní frontě. Co Ploština a ostatní valašské vesnice a osady?
Pamatuji dobu, kdy nás ve škole učili, že nás osvobodila pouze Rudá armáda. O nějakých českých a slovenských letcích v anglických letadlech, nebo o Tobruku, jsme se nedozvěděli ani ťuk. Stejně tak o tom, že Američané byli v Plzni a mohli přijít Praze na pomoc daleko dřív než Rudá armáda. Kdyby nepodepsali …. (Já bych se zeptal proč, ale nechejme to na jindy?)
Já jsem se o tom dozvěděl velmi brzy od rodičů. Tatův bratranec bojoval v Anglii. Tata mi také "vykládál", jak s ním tehdy komunisti po příchodu k moci "zatočili" a jak umřel. Oba je také z duše nenáviděli. Ale jsem přesvědčený, že ani jeden z nich by nesouhlasil s tím, jak se dnes zase zapomíná na oběti jiných našich vojáků a civilistů, kteří bojovali „na východě“. Dnes to na mne dělá dojem, že převládá nejen oficielní názor, že bojovali opět na té „nesprávné straně“.
Dnes bych chtěl tento blog věnovat jako vzpomínku na ty, kteří byli letos prakticky zapomenuti. Na obyvatele vesnic a pasekářských osad na Valašsku. Z Ploštiny, Prlova, Vařákových pasek a všechny ty ostatní, dnes prakticky „bezejmenné“ lidi, kteří byli umučeni, zastřeleni a mnozí i zaživa upáleni německými okupanty a jejich maďarskými, slovenskými i českými přisluhovači a zrádci. Vím, je to už pozdě, to výročí bylo už koncem dubna, ale lépe pozdě, než vůbec. Čekal jsem, jestli si na to vzpomene někdo, jehož hlas by byl víc slyšet, než moje bezvýznamnost. Ovšem média mají více starosti třeba o vepřín v Letech, než o nějaké bezejmenné, valašské pasekáře. O některých věcech se dnes raději moc nemluví. Vždyť to kdysi „zneužili komunisté ke své propagandě!"
Kdo si na ně dnes vzpomene? Komu dnes něco řekne název „Juříčkův mlýn“? Ale neodehrála se v něm o nic menší tragedie, než v tom mnohem známějším, Habermannově. Byli mučeni a zastřeleni všichni. I čtrnáctiletá Maruška.
O Prlově neví mimo pár Prlovjanů a lidí z blízkého okolí vůbec nikdo. A přece se tam odehrávala tragédie, která si svým hrůzným průběhem nezadá ani s tou na Ploštině, ani s tou Lidickou. I když svým průběhem byla snad ještě horší. Předcházelo ji nelidské mučení mladého chlapce, který se musel dívat i na mučení svých rodičů. Dostal na vybranou – buď označíš ty, kteří pomáhali partyzánům, nebo zemře nejdřív otec, pak matka a nakonec ty sám. Asi si nikdo nedokáže představit tu hrůzu, kterou prožíval… Nakonec nevydržel a označil. Někdo říká, že ne všechny, někdo ne. A tyto „pomahače“ pak, stejně jako na Ploštině, pak buďto postříleli, nebo zaživa upálili v hořících domech a stodolách. Ani mladý Oškera si nepomohl. Němci ho pověsili i s rodiči a bratrem, ve Vizovicích na zámku.
Dnes se ale spíš dozvíme, že "partyzání byla jenom banda ožralů" a „sovětští vojáci při našem osvobozování, znásilňovali a brali lidem hodinky a jízdní kola“. Ano – docházelo k tomu a je v pořádku, že se o tom píše. Ale němečtí házeli živé lidi do ohně, mučili je, zabíjeli ženy a děti, rabovali a kradli a ožralí byli z nakradené slivovice víc, jak ti pověstní „ruští mužici“.
Památník na Ploštině má smůlu. Nejsou na jeho opravu peníze. Nebylo by potřeba ani polovička z toho, co skončí v těch Letech. Víceméně, na soukromých účtech. Ti lidé na Valašsku asi netrpěli tak, jak ti v tom lágru u vepřína. A nebo možná nejsou pro současné politiky a zastánce humanismu, pravdy a lásky, tak zajímaví.
Ať už si ty události vykládají ideologové tak či tak, pravda je jenom jedna – válka byla hrozná a válečné zločiny postihly krutě obyčejné lidi na obou stranách. Ale říkejme lidem pravdu: nejstrašnější válku v Evropě začali Němci a ti také páchali ty největší válečné zločiny. Sudetští Němci chtěli do říše a tam také skončili.
Včera jsem sledoval na dvojce dokument o osvobozování Ostravy. Jeden z přímých účastníků bojů si posteskl, že se ho dnes lidé někdy ptají, "však proč jsi tam do toho šel? Kdo tě nutil?" Přišlo mu to líto, protože té otázce vůbec nerozuměl, podobně jako ti piloti z anglických letek. Ty otázky se jim zdály zcela nesmyslné - dělali to přece "pro vlast"!!
Nevím, otec mi často opakoval slova toho svého bratrance, která mu říkal při poslední návštěvě, krátce před tím, než zemřel: "Jane, my sme létali každú chvíľu na smrť. Viděl jsem umírat moc kamarádů. Říkali nám, že to mosíme udělat pro vlasť. A takto se mi vlasť odvděčila. Až negdo za tebú příjde a řekne ti - udělaj neco pro vlasť, vem vidly a žeň ho ze dvora, protože ten člověk to s tebú nemyslí dobře!".
Tož já bych opravdu nechtěl, aby si to mysleli i všichni ti, kteří trpěli a umírali na té "jiné" straně, než západní.
http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=5571.0
https://zlin.idnes.cz/pamatnik-na-plostine-se-letos-rekonstrukce-nedocka-fxo-/zlin-zpravy.aspx?c=A150108_2129334_zlin-zpravy_ras
