Od Topolánkovy vily až po Babišův zámek

Chtěli jsme totiž uniknout zdejšímu letošnímu předvolebnímu šílenství a navštívili místa, která mnozí považují za nejkrásnější nejen v Itálii. Topolánek by mohl vyprávět. Snad by mohl být tento blog tím zklidňujícím prvkem.

V Toskánsku to vlastně všechno začalo.Protože jsem toho byl po první návštěvě plný a muselo to nějak ven, stalo se Toskánsko začátkem mé blogové kariéry tady v tomto prostoru. Na rozdíl od Mirka, protože to bylo spíše předzvěstí jeho politického konce.

Přemýšlel jsem, jak tedy tento blog pojmout, protože zážitků a krásných míst bylo plno a při prohlídce fotek nezbývalo nic, než mazat a škrtat furt dokola. Trochu jsem také pochyboval o tom, jestli má vůbec smysl umísťovat jej do této divoké džungle, plné předvolební negace a kvalitních, vědecky pojatých antikoronových pojednání, či smyslůzbave... ale co to píšu - mělo být smysluplnými a moudrými, blogovými polemikami mezi těmi nejkvalitnějšími blogéry. Nechtěl jsem tedy zaplevelovat a ubírat prostor věcem daleko důležitějším a nezdržovat čtenáře nějakými banálními krajinkami, městečky, uličkami, nedaj Bože nějakým tím mořským pobřežím. Nicméně si myslím, že by bylo škoda, kdyby úplně zapadly některé perličky, možná i perly, z té naší letošní toskánské cesty. Protože mnozí o některých místech možná ani neslyšeli a myslím, že je to fakt škoda.Toskánsko je totiž pro většinu cestovatelů hlavně Florencie, Pisa, Siena a pro milovníky moře pak ještě Elba, Monte Argentario, nebo pobřeží kolem Livorna, nebo pár TOPů z internetu a cestovek, jako San Gimignano, Montepulciano a Chianti či opulentní večeře s noclehem v některém z typických toskánských statků na kopci, s alejí jehlicovitých cypřišů kolem cesty.  Oni mají vlastně pravdu, protože většinu těch míst jsem navštívil a bylo to nádherné a úžasné a myslím, že poznat je pořádně, při našich časových možnostech, snad ani nelze. Mne však při naší poslední cestě zaujaly některé místa méně známé. Těm jsem chtěl letos věnovat víc času a nebýt pod nějakým „tlakem“, že mi unikne něco ještě důležitějšího a atraktivnějšího. Nebudu tady citovat ani Wiki, ani CK průvodce, to si každý, alespoň minimálně počítačově gramotný návštěvník, snadno vyhledá. Tedy, pokud má zájem a pokud ne, nemá smysl mu to nějak tlouct do hlavy. Proto snad jen pár postřehů, jak zapůsobily na mne. Toskánsko je nejen malebná krajina plná historie a vína, ale také termálních pramenů. Já kdysi narazil na známý přírodní termální areál poblíž Saturnie a úplně mne to dostalo. No a pak jsem trošinku zapátral a našel těch míst více a rozhodl se je také navštívit. Nebyly sice tak bombastické, jak ty v Saturnii, ale rozhodně stály za to. Zvlášť ty v Bagni San Filippo. Ale ani vykoupání v Bagno Vignoni není špatné, když jedete kolem. Zvlášť, když odtud lze projet, ať už autem, na kole, či projít pěšky, ty nejfotografovanější a tudíž i nejznámější, kouty „typické toskánské krajiny“ ve Val d´Orcia. Jen je možná lépe navštívit je v době jarní, nebo letní, kdy je vše plné barev, nebo zlátne obilí, či kvetou slunečnice. Doporučuju projet či projít oblast mezi Castiliogne D´Orcia, San Quireco D´Orcia a Pienzou a nelitovat brzkého vstávání, či odložené večeře. Nám se ale moc brzy vstávat nechtělo a večer jsme toho měli dost, takže alespoň takto.

Při minulé cestě mne naprosto uchvátilo Pittigliano a Sovana a pak také Sorano, kterým jsme jen projížděli a nahlédli opravdu hodně letmo. Nestihli jsme tehdy ani etruská pohřebiště s vytesanými soutěskami - cave. A tak jsem si řekl, že pokud dá Nejvyšší, musím se tam podívat ještě jednou a projít si to všechno ve větším klidu. No a … prostě se podařilo. Dokonce jsme si do těch míst zajeli i na kole, prostě nádhera sama. Na nás při prvním pohledu zapůsobily jako počítačově přibarvená města a hrady z populárních amerických fantazy filmů. A při procházení uličkami jsme byli nadšeni, že to není fantazie, ale skutečnost a žijí tam skuteční lidé, kteří tam věší prádlo ne jako kulisy, ale aby měli ráno při cestě do práce čisté oblečení.

Nicméně, Toskánsko na kole, žádná sláva. Na nějaké „cyklostezky“ dle Rakouských, nebo i našich měřítek, zapomeňte. Většinou se jezdí po normálních silnicích, někdy i po rychlostních komunikacích. I když je pravdou, že místní řidiči jsou na to zvyklí a ke kolizím či troubení prakticky nedocházelo. Pokud jste tedy nejeli tunelem po dálnici…

No a moře? Moře krásné a každý si samozřejmě najde to svoje. My jsme to vzali trochu podle TOP žebříčku, trochu na náhodu a většinou jsme byli nadšení. I když to občas stálo nějakou tu námahu. Od již zmíněného Monte Argentaria, až po vyhlášená místa u Livorna…