Donedávna to byl pro většinu našich turistů a milovníků přírody poměrně neznámý a málo zajímavý kousek Moravy. Než jej jeden renomovaný americký časopis zařadil mezi 50 nejkrásnějších míst světa. Američané nám "ojevili Ameriku".
Jak je to možné a jak k tomu došlo? Proč je tento kus země najednou navštěvován profesionálními i amatérskými fotografy téměř z celého světa? No, je prostě půvabný, fotogenický a jeho zvlněný profil při vhodném osvětlení jedinečný. Jeho barevnost, střídání velkých ploch s úzkými pásky s vegetací retenčních úprav má své nezaměnitelné kouzlo a jistě jste se už s některou z fotografií setkali. Každé období má svůj půvab a je to asi jedno z mála míst, kde návštěvníkům nevadí na polích řepka. Nechci tady dlouze vypisovat, co jistě mnozí znáte, ale vrátím se k těm komunistům a mrtvým horníkům. Komunisté si totiž po násilné kolektivizaci mysleli, že stačí rozorat meze a lidé začnou nadšeně budovat socialistické zemědělství. Aby se mohly rozjet traktory, bylo potřeba vytrhat stromy a v boji o půdu a zrno shrnout buldozerem remízky. No a tak vznikly velké plochy monokultur, které sice ulehčily svým způsobem lidem práci, ale půdě samotné, drobné zvěři a vodním poměrům v okolí obcí už svědčily podstatně méně. A pak příšla v roce 1970 průtrž a stoletá voda. Prohnala se vesnicemi a v cestě jí stál i lignitový důl Dukla v Šardicích. Jak víme, důl je díra do země. Došlo tak k zatopení, průvalům a třetina horníků na směně vyfárat nestačila. Zůstalo tam, v blátě pod zemí, 34 horníků. Komunisté se o tom raději moc nerozšiřovali, takže, přestože jsem měl na průmyslovce spolužáky ze Šardic i z Mistřína, neměl jsem o tom donedávna ani potuchy. Víceméně náhodou jsem sledoval zajímavý pořad v ČT a pokud byste o tom chtěli vědět více, tady je:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/401213100081040-sardice-1970/
Dlouho se nic nedělo. Dvacet let za komančů, téměř dvacet let po "revoluci". Až jeden z pamětníků tragédie, který přežil šťastnou náhodou, pozdější starosta Šardic, prosadil se svými spolupracovníky pozemkové úpravy. A tyto samozřejmě zahrnují, mimo jiné, také protipovodňová a protierozní opatření. Do velkých ploch byly zakomponovány mokřady, poldry, remízky, příkopy a meze, byl vytvořen nový osevní plán a... vzniklo z toho Moravské Toskánsko. Ano, je to velmi zjednodušené, ale nechci to tady moc zasírat textem, protože více vám jistě ukážou fotografie. Nedělají si sice ambice do NatGeo nebo do galerií, ani jsem nečekal na to "správné světlo". Na kopci fučelo jak hrom. Ale takto i když s různými obdobími zase trochu jinak, uvidíte tento malebný kraj, když se tam vypravíte na kole.
