Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.
Ale také se spoustou turistů, kterých je fakt více, než důchodců v hypersuper ve slevový den. Obchůdky s tretkama střídající se s nepřeberným množstvím hospod, kaváren, cukráren či jiných osvěžoven různých úrovní, prostě hukot.
Ovšem v „Pětiměstí“ či „Pětizemí“, to má ještě něco navíc. V prvé řadě samozřejmě moře. Pro nás, suchozemce, se toto kouzlo věčně šumící nekonečné hladiny různých odstínů modré, zelené a šedé ještě násobí. A moře je na tomto pobřeží opravdu úchvatné. Tu naráží na strmé útesy v divokých příbojových vlnách a jen kousek dál hledíte do měňavých tyrkysových hlubin v klidných zátokách, které vás prostě donutí k tomu, abyste vytáhli z batohu nebo kabelky plavky a vychutnali si tu nádheru na vlastní kůži.
O C.T. si můžete na internetu zjistit úplně všechno, takže se nebudu opakovat a zahrnovat vás encyklopedickými informacemi všeho druhu. Snad jen, že prakticky všechny informace, hlavně co se týče těch superlativů, mohu potvrdit. K těm negativním, či odrazujícím – nic z toho nemá takovou váhu, aby převážilo tu škodu, kterou máte, pokud jste ještě C.T. nenavštívili.
Takže jen pár mých postřehů a ryze soukromých názorů. Nemá smysl se v některém z městeček ubytovávat. Za velice přijatelný peníz se do kteréhokoli z nich lze dostat za malou chvilku z jedné či druhé strany vlakem či lodí. Ve vlacích nemá smysl tlačit se na místo u okna, protože mimo nádraží jedete celou dobu v tunelu. V žádném případě se nesnažte za jeden den vidět všechno. Pokud máte málo času, vyberte si maximálně dvě z nich a užijte si to. Nebuďte líní vystoupat na věže, chodníky nad mořem (alespoň kousek od města, kde nejsou zpoplatněné) nebo do uliček mimo hlavní turistický proud. ZASTAVTE SE! Poseďte někde v kavárničce, nebo na lavičce na pobřeží a sledujte to hemžení, nebo barevné útesy či fasády domů s různobarevnými popínavkami. A v neposlední řadě – berte si s sebou do batohu plavky a ručník! Nemusíte mít obavy z vysokých cen. Vždycky najdete nějaké to místní „supermerkáto“, kde nakoupíte co je třeba za docela normální peníze. Pokud musíte z různých důvodů více pošetřit, nestyďte si připravit „doma“, na apartmánu či hotelu sendvič a sníst ho na lavičce, nebo na kameni někde na pobřeží. Dělá to tak spousta lidí a opravdu to není nějaký rozpoznávací znak Čechů. Viděl jsem tam, s ponožkami v sandálech, takto svačit i spoustu turistů odněkud z Asie a nikdo na tom nevidí nic zvláštního nebo špatného. Všimněte si, že často někde uprostřed města, na místech, kde musí být cena za m2 v astronomických hodnotách a určitě by se tam dal postavit nějaký výhodně komerčně využitelný objekt, pěstují místní raději rajčata a lilek. Podívejte se, kde všude se dá postavit dům, cesta, bazén či parkoviště a popřemýšlejte, jak moc se zakládá na pravdě, že jsou „taloši líní“. Prostě si to všechno užijte bez toho, že byste byli hyn z nervama z neustálého spěchu a padali na hubu z několikakilometrových pochodů nahoru a dolů, jen abyste o NĚCO nepřišli. Protože často pak přijdete o mnohem více.
Takže třeba někdy nashle, v jedné z nejkrásnějších oblastí Itálie, v Cinque Terre.
