Po několika summitech, i soukromých setkáních těch největších pomazaných hlav spojených států evropských, prožraných milionech eur na recepcích a s nimi souvisejících bezpečnostních opatřeních, po dalších miliardách vyhozených do
luftu na adaptaci a integraci našich různobarevných přátel přišedších z Asie či Afriky, se začíná evropská vrchnost pořádně potit.
Protože v Paříži do luftu nevyletěly jenom ty prachy, ale zároveň s nimi, blíže Alláhovi, i pár těch integrujících se přátel. Nevíme sice přesně, proč s sebou chtěli vzít také co nejvíc těch evropských, ďábelských, nevěřících psů, ale nemusíme rozumět všemu, že. Tož, ne všecko se podaří. Ale samopaly jsou spolehlivější, takže asi půldruhého sta lidí, kteří nechtěli ani k Alláhovi, ani k Hospodinovi, ale ke svým dětem, rodičům a láskám a chtěli si tady ten svůj život, ať už byl jakýkoli, užít co nejdéle, zemřelo s nimi. Událost, která otřásla nejen „obyčejnými lidmi“, ale bylo vidět, že pořádně znervózněli i politici a začali být docela nesví. Sice si nejsem jist, zda to bylo zapřičiněno více těmi nevinně zemřelými spoluobčany, nebo tím, že by se k nim mohla otočit zády většina jejich voličů. Protože na smrt nevinných lidí si při všech těch humanitárních bombardováních ve prospěch Všehomíra dávno zvykli. A když naopak „z luftu“ na zem spadlo přes dvě stovky ruských nevinných lidí, žádné tryzny, truchlení a mediální hysterčení jsem nějak nezaznamenal. Jestli oni nevidí větší problém v tom, že ty chybějící voliče nestačí včas nahradit těch pár milionů dalších nově příchozích, multikulturních spoluobčanů, protože nestihnou do voleb získat volební právo a oplatit tak své milované „mutti“ její laskavost.
„Tož včíl, babo raď“. No a baba si ví vždy rady. Viníkem přece nejsou ti, kteří plni dobroty a altruismu, naplněni pouze samými dobrými úmysly prošlápli všem cestu do pekla. Na vině jsou ty nesolidární, nechápající, postkomunismem, malostí a rasismem prosáklé státy, které se nechtějí otevřít novým světovým trendům a nejenže poutníky na svém území nechtějí, ale ještě jim, na jejich cestě do zemí zaslíbených, brání v pohybu. A považte, dokonce k tomu účelu ještě používají platné zákony a úmluvy! Místo, aby raději přivřeli obě oči, někteří dokonce staví PLOTY!
Ale my s vámi zatočíme. Žádné peníze na dotace, žádný „šengén“. My nebudeme stavit ploty, my postavíme technické zábrany! Hranice uzavřeme a prostě vás donutíme k tomu, abyste konečně také byli „ščastní“! Tak, pěkně po bolše…, vlastně – po evropsku! A ty dotace radši pošleme do Turecka! On nám s tím pan Erdogan nějak pomůže. Třeba zesílí protileteckou ochranu hranic, aby nám sem, nedej Evropo, nelétali nějací nelegální imigranti v ruských letadlech! A turistické agentury na Lesbos si můžou koupit nové motory do turistických člunů. Občas se jim nějací turisté utopí a mohly by jim klesnout zisky. Kdoví, jak to tam mají s pojistkami proti krachu CK.
Vzpomněl jsem si, při této příležitosti, na našeho patrona, svatého Václava. Jak jej často mnozí, samozřejmě ti SPRÁVNÍ Češi, pohlavkují za jeho 300 volů a 300 hřiven stříbra Jindřichovi Ptáčníkovi. Dnes nemusí dojít ani k žádné bitvě. Evropa platí nejen „300 hřiven“. Platí nejen majetky svých občanů, které jim sebere na daních a které by měla spravovat k jejich prospěchu, platí i jejich důstojností a životy.
Bože, proč k těm „hřivnám“ do Turecka nepřidáš i těch 300 volů! Mohl bys začít u Junkerse, Merkel… Kdyby sis nevěděl rady, seznam dodám. A s nějakou tou stovkou si hlavu nelámej. Máme jich u nás, v Evropě, dost a dost.
