Éj od Buchlováá, větr vějééé, na Vrbětice, z vysoka ... se smějéé!

Už mne opravdu unavovaly šmírácká ochotnická divadelní vystoupení opozičních politiků a dokonce jsem ztratil sílu číst i veskrze hodnotnou literaturu ve zdejším blogovém prostoru, o sledování zpráv v důležitých médiích ani nemluvě

Sledoval jsem tedy netrpělivě vývoj počasí na mém oblíbeném meteosérveru a vyhlížel, kdy se tam objeví sluníčko a přijatelné numero u denních teplot. Ovšem počasí si u nás letos pohrává nejenom s globálníma oteplovačama a vrátilo se tak nějak do dlouhodobého normálu aby ladilo s názvem měsíce, který právě dnes končí. Takže povětšinou jsme byli víc jak venku od března za kamnama a na kolo to člověka moc netáhlo.Tak jsem poctivě topil v krbu a jednak tak soukromě bojkotoval našeho současného největšího nepřítele (a hlavně, abych se při zúčtování mohl vysmát výhodným dodavatelům plynu) a připravoval trasu. Jako vždy to nakonec přecejen klaplo. Vydali jsme se s kamarády tentokrát trochu jižněji od nás, jeden den přes kopce na Velehrad a Chřiby, no a tuto středu na hrad Buchlov a znovu na "moravské Toskánsko". Tentokrát kolem Svatobořic, Šardic a Hovoran. Řeknu vám - balzám na nervy a pastva pro oko. Samozřejmě tom tak trochu chyběly ty občerstvovací stanice s pěnivýma jonťákama, ale i tak to byla převeliká nádhera. Protože tráva se zelenala, brčálové ozimy se chlubily dusíkem, mirabelky, trnky a třešně lákaly včely na hostinu, no a my si samozřejmě něco vézli s sebou a něco přikúpili po cestě v obchodoch v plechu. Nebudu vás unavovat historickýma popiskama věhlasného moravského hradu. Stejně byl samozřejmě zavřený. Ale popravdě - kvůli prohlídce bysme tam stejně nejeli. Tož řekněte sami - néni tá stará, oprýskaná chalupa z kameňa aj po tých pár set rokoch furt nádherná? No a o tom všeckém okolo ani nemluvě.

Jo, a příště pak o tom Toskánsku. Ať toho néni naraz moc.