Bučení na nebělochy je rasizmus. Bučení a pískot při státní hymně soupeře je co?

UEFA, jakožto organizace přísně apolitická (prý – dle vlastních proklamací), přísně trestá jakýkoli náznak politizace sportu, nebo projevy rasizmu. Jak od pořadatelů utkání, tak i od hráčů, či diváků.

Tak se kdysi řešily červené vlčí máky v klopách diváků na mezistátním utkání v Anglii při svátku veteránů, bučení či banány na hrací ploše v souvislosti s hráči jiné barvy pleti, než světlé, Kůdelova domnělá urážka soupeře a při troše snahy prohrabat se v gůglu bych tady mohl z podobných příkladů zaplnit poměrně rozsáhlý prostor tohoto blogu. Kupodivu, prakticky nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo řešil nějaké rasistické urážky směrem k bělochům. Zřejmě vyšší kultura projevu u hráčů jiné barvy pleti než bílé i když po několika zveřejněních rasistických urážek směrem k bělochům či Asiatům ten malinký červíček přece jen hlodá… A už vůbec ne, pokud někdo v hledišti urážlivě bučel, pískal, nebo vulgárně nadával hráčům soupeře. Pokud se tedy nejednalo o případy uvedené výše. Samozřejmě lze poměrně s úspěchem tvrdit, že uvedené vulgární a jiné urážky má na svědomí menší skupina fanoušků soustředěná ponejvíce v místech za brankami, nebo v rozích tribun, kterážto místa jsou nazývána „kotlem“. V drtivé většině případů pak vidíme, jak hráči po skončení utkání spěchají právě do těchto míst, aby těm „pravým skalním fandům“ upřímně poděkovali za jejich fandění a podporu, která má se „slušným fanděním“ velmi často společného pramálo. No, kdo se nějakou dobu motá kolem fotbalu ví, že je to chování sice v mnoha případech smutné, ale k fotbalu to prostě tak nějak patří. Je opravdu dost fotbalových fanoušků, (nejen v kotli), kteří se zrovna neprezentují chováním dle Gutha Jarkovského a jejich mluva se často opravdu v mnohém liší od vyjadřování filozofů při disputacích o smyslu života, světa a vesmíru vůbec, ba dokonce i od vyjadřování skupiny občanů, kteří se považují za „slušné a kulturní lidi“. V našem tisku se ponejvíce dozvídáme o vyšilování fanoušků Baníku, Sparty či Slavie a za příklad je uváděno chování fanoušků z Anglie, jejichž řádění bylo vymýceno a fandění je příkladné.

Já se tedy ptám: jak nazvat hlasitý pískot a bučení velké části stadionu prakticky při celé německé státní hymně při nástupu mužstev!? To už prosím pěkně není rasizmus? To není veřejně projevená „nenávist k národu, či státu“? Dle dnešních měřítek asi nikoli. Naopak. Od našich komentátorů jsem se dozvěděl, že ten pískot a bučení sice není zrovna košer, ale bylo to pouze znamením a předzvěstí urputného, často vyhroceného, ale férového boje při sportovním klání. A k fotbalu to patří. Tož, řeknu vám, su z toho včíl voľaký zmetený… Zvlášť, když se kamery podívaly do hlediště a bylo vidět, jak to mezi těmi „slušnými anglickými fanoušky“ v hledišti vypadá. No, hlavně že si hráči kleknou před zápasem, protože kdo neklečí, není IN!

Mezi námi, ten pískot a hučení na hráče soupeře bez praktické příčiny pouze při držení míče, opravdu nechápu ani já, stará kopačka, která už nejen ve fotbale pamatuje leccos.

Ale jinak jsem si většinu zápasů, nejen v osmifinále, opravdu užil. Mimo úspěchu našich barev, tím myslím samozřejmě barvu dresů!!!, jsem si opravdu užil vyřazení Francie po obětavém výkonu Švýcarů, zvláště pak mne potěšil průběh utkání i s penaltovým vyvrcholením. A tak se těším na čtvrtfinále a nebudu se ani moc zlobit když tam cesta našich fotbalistů skončí, protože Dánsko teď hraje opravdu hodně dobrý fotbal a myslím, že určitě nejsme ani papírovými favority. Jejich zápas s Rusákama považuju za jeden z nejlepších zápasů letošního EURA. Jen doufám, že pan Šilhavý se přidrží starého osvědčeného pravidla o tom, že „vítězná sestava se nemění“ a já mu nebudu muset při případném neúspěchu spílat do posránků i když při případném úspěchu bych mu to samozřejmě i odpustil a těšil se z toho malého zázraku jak malé děcko. Tož to je fotbal. Jak říkal pan Pospíchal, je to fenomén, který opravdu „nemá logiku“ a v tím nás, fotbalové magory, tak přitahuje!