O tom, jak může prožívat vánoce rodina, která není zcela běžná. O prožitcích, o troše nervů, o radosti. O emocích.
Milí přátelé, chtěla jsem vám popsat, jak mohou nejkrásnější svátky v roce prožívat ti, kdo mají život okořeněn nějakou "jinakostí". Protože jsem ale o vyprávění o našich vánocích byla požádána jednou skvělou organizací a článek vyšel na jejich webu, dovolím si sem dát jen odkaz. Ráda bych ale touto cestou poděkovala - vám za přízeň, za vaše příspěvky v diskusích, za držení palců, ale i za kritické komentáře (konstruktivní kritika je fajn, vede totiž ke zlepšení a také k dialogu), organizaci Splněné dětské přání za jejich laskavost, práci, nasazení, snahu o osvětu. Za všechny ty noci, které paní Martina tráví u šicího stroje (protože výrobky, které prodávají, jsou jejím dílem) nebo u počítače, když zpracovává příběhy, anebo u účetnictví či při organizaci akcí pro děti. Tato dáma se činnosti pro druhé věnuje ve svém volném čase, tedy po práci, jistě často na úkor své rodiny, svých koníčků, svého volna. Jejím jediným "výdělkem" je dobrý pocit.
Odkaz na článek je zde: http://www.splnene-prani.cz/vanocni-prani-jak-autisticka-barunka-zvladla-letosni-narocne-cekani-na-jeziska.html
Přeji vám všem, aby rok 2018 byl plný štěstí. Protože se štěstím přijde všechno - láska, zdraví, pohoda...
