Ještě něco

Co jsem zapomněla napsat do posledního článku (skleróza je v delší než jen poslední době mou věrnou kamarádkou)

Jak jsme si tak s Babu odcházely na nádraží, těšíce se na pobyt u babičky a dědy, potkaly jsme sousedku. Je to milá paní ve věku, který se už i u dam prozrazuje, neboť jeho číslo začíná osmičkou. Občas prohodíme pár slov či si spíše vyměníme úsměvy. Paní sousedka je totiž sice svěží, inteligentní a ve svém věku naprosto soběstačná, ale sluch jí už neslouží tak jako dříve.

A tak její rozhovor s naší Babu vypadal následovně:

Babu: "Pani, jaký máš na záchodě svítidlo?"

Sousedka: "Kočičko, já tě neslyším. Co říkáš?"

Babu: "Jakýýýýý máááááš na zááááchodě svítidlooooo?"

Sousedka (ke mně): "Když já jí nerozumím."

Já: "To neřešte. Babu, pojď, jdeme."

Sousedka: "No když já tě, holčičko, neslyším."

Babu: "Máš v obýváku lampu?"

Sousedka: "Nooo, krásná holčička jsi, sluší ti to moc!"

To si holky pokecaly :D