Televize, jednotka lenosti?

V nové profesi se setkávám s tím, že nejčastější problémy souvisí s televizí. Hlavně s tím, že nejde, nebo nejdou nějaké programy. Může to být i problém společné antény.

Tento problém umíme řešit, respektive povolat (či propojit s klientem) odborníka, který změří signál antény, jeho dostatečnost a případně umí to či ono v anténní zásuvce opravit.

Občas je problém v anténě, většinou si stěžuje víc lidí z domu. Ale jsou případy, kdy starší člověk dostane od dětí dárek: televizi, někdy i „obnošenou“ a s tou modernou si neví rady. A tak občas navštívím s technikem byty lidí, kteří si stěžují, že jim televize nejde.

Často se zjistí, že porucha není na straně antény, ani dokonce kabelu, ale přímo v televizi. Fajn, jsme tu od toho, abychom se snažili pomoct. Co mne překvapuje, je častý výskyt dvou televizí v bytě, i tam, kde jsou jen dvě místnosti a žije zde jeden člověk. V těchto případech jde většinou o to, že s novou televizí zůstává v bytě i ta stará.

Také se stává, že lidé naplňují heslo: každému svou televizi, či do každého pokoje televizi. To nějak nedokážu v hlavě pobrat. Ale prosím, každého věc. Nemusím všechno chápat. Připadá mi, že televize je takovým symbolem lenosti, hlavně poté, co se nezapíná jinak než dálkově z gauče. Móda více televizí v bytě, aby si každý mohl vybrat to své, je ale i o tom, aby člověk nemusel za televizí docházet do jiné místnosti. Ani krok na zmar.

Těch programů a možností přepínání, to si jeden prsty otlačí od toho přepínání. Pořád tam něco běží, to ani nejde se od toho odtrhnout. Kde jsou ty časy, kdy tam byl půl dne monoskop a krátce po půlnoci hymna a zrnění.

Tehdejší vládci měli tedy jiné mouchy, ale dbali na to, aby nás ta televize nepohltila, pustila nás ven a nechala spát. Zásluhu na tom měla zejména skladba programu, jen dva programy a všudypřítomná propaganda.

Ti dnešní vládci to do nás skrze televize opravdu hustí. Všechno možný, hlavně reklamu, negativní zprávy, plytké seriály, potoky krve…, ale občas i něco jiného, příjemnějšího, třeba přírodu, cestování, sport, kulturu…

Lze si vybrat podle svého vkusu i nevkusu. A lze také televizi vypnout a ignorovat, koukat se na ni jen výběrově. To bych řekl, že je můj případ. Kdyby náhodou nějakou dobu nešla, tak mi to nevadí, stejně se většinou zabavím jinak.

A na to mé koukání nekoukání stačí opravdu jen jedna bedna.