Každý si výročí 11.září roku 2001 připomíná po svém. U nás doma za oslavu nemůže
Al Kajda, ale moje manželka, která má dnešní datum uvedeno ve svém rodném listě. Tak to bylo před útokem Bin Ládina - a situace se nemění ani po jeho smrti.
Určitá část občanů si toto výročí připomněla včera, když za asistence policejních těžkooděnců a vodních děl pořádala ve městech na Šluknovsku demonstrace. A jiní ho možná svým způsobem oslaví dnes, když v patřičné početní přesile zase někoho přepadnou a okradou.
Již mnozí se snažili, snaží a budou snažit řešit problémy romské menšiny u nás. Bohužel se to zatím nikomu dost dobře nepovedlo.
Ani já nevysypu z rukávu spolehlivý recept. Jenom příklad k zamyšlení.
Jsem africký domorodec, který je zvyklý pobíhat po své rodné vesnici nahý s oštěpem v ruce. To pro případ, že by se v mé blízkosti objevilo něco, co by se dalo po zapíchnutí použít jako potrava.
Od náčelníka vesnice jsem se dozvěděl, že existují země, kde se lidé mají jako v ráji. Nemusí se pořád bát o život, nekosí je nemoci, mají mobily a facebook. Opustil jsem svoji rodnou chatrč, manželky a hladové děti s vidinou lepší budoucnosti. Dorazil jsem do Čech. Moc se mi tady líbilo, ale jenom do doby, než jsem si vyšel na procházku. Tak jak jsem byl zvyklý doma. Nahý s oštěpem. Na náměstí jsem způsobil hotový poprask. Když jsem špicí svého nástroje zamířil na jednu tlustou paní, která se něčím cpala a vůbec se mnou nechtěla rozdělit, přijeli chlapi, kteří mne spoutali, naložili a zavřeli. Co je to za zemi? Člověk si tady ani nemůže slušným způsobem obstarat jídlo a má na sobě nosit něco tak hrozného jako jsou kalhoty a košile. Pěkný ráj…
