Jedno staré přísloví říká, že každá mince má dvě strany. Měl jsem možnost se o jeho platnosti přesvědčit na vlastní kůži.
Již několikrát jsem se zmínil o tom, že se mi celkem úspěšně daří bojovat s mými nadbytečnými tukovými polštáři. Aktuální váhový úbytek ve srovnání se srpnem loňského roku činí 26 kilogramů. Přitom nepodstupuji žádnou zázračnou dietu, nejím příliš zdravě, nepolykám zázračné pilulky ani nepoužívám předražené masážní přístroje. Můj recept je jednoduchý – odpoledne a večer prakticky nejíst, chodit každý den v průměru zhruba 7 kilometrů, k tomu trocha stresu a úspěch je zaručen.
Ale takové hubnutí má i svá negativa. Například šatník se stává časem nepoužitelný, nervy jsou vlivem menšího tukového obalu méně odolné – a jeden známý mi tvrdí, že sice lépe vypadám, ale je se mnou méně legrace.
Tu jsem si chtěl užít v pátek na výroční konferenci firmy, se kterou spolupracuji v oblasti životního pojištění. Ale tady se projevil ještě jeden negativní účinek mého váhového úbytku. Celá trachtace probíhala v jednom velkém pražském hotelu. K cestě do našeho hlavního města jsme společně s mými kolegy využili služeb autobusu. Cesta z Vysočiny do matičky stověžaté je dlouhá. A proto jsme si ji zpříjemnili různými věcmi. Jednou z nich byla i konzumace alkoholu. A tady nastal problém, který má přímou souvislost s mojí váhou. Asi tušíte, kam mířím. Nikoliv do černého, ale k opilosti. Moje tělo je díky odtučňovací kúře méně odolné vůči promilím, což jsem si uvědomil bohužel pozdě. Proto jsem odpoledne místo vtipného komentáře Tomáše Hanáka, což je kromě jiného také vyléčený alkoholik – a který konferenci moderoval, absolvoval pobyt na hotelovém pokoji.
Časem mé tělo nad alkoholem zvítězilo, řečenou odbornou terminologií – byl odbourán. A já jsem se mohl vrhnout do večerní zábavy. Na ní jsem pro jistotu volil pouze nápoje, jejichž konzumace nehrozila malátnými stavy. A tak zatímco já jsem šel o půl páté ráno do postele poměrně svěží, o drtivé většině zbytku mých parťáků se to říci rozhodně nedalo….
