Deník Kocoura Hnědoočka - O rekordech, Fučíkovi a smrti…

Minulé dny nás přesvědčily o tom, že člověk je tvor věčně nespokojený. Zkrátka pořád nadává. Na politiku a na počasí. Zatímco ještě před několika dny jsme si všichni stěžovali na studené léto, nyní, kdy padají rekordy, jsme opět nespokojeni. Tentokrát s velkým teplem. Zase na druhou stranu – všeho moc škodí. Když jsem se včera večer vracel ze Špindlerova Mlýna, tak ještě po desáté hodině večer atakovaly teploty v okolí Kolína třicítku.

Nemám přehled o teplotních rekordech v našem nejznámějším krkonošském středisku, ve kterém jsem strávil včerejší horký den, ale vím, že ani po včerejšku jsem nepřišel na chuť adrenalinovým sportům. Ačkoliv jsem mohl využít takové atrakce jako je slaňování z hráze přehrady Labská, která měří nějakých 40 metrů – nebo se zhoupnout volným pádem na houpačce smrti. Ani zhruba patnáctivteřinová jízda na lanovce ve stylu létajícího Čestmíra mi nepřipadala jako to pravé ořechové.

A tak pro mne vrcholem adrenalinových sportů zůstává návštěva horské dráhy, kterou jsem absolvoval ve svých patnácti letech. Bylo to v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze. Po dlouhém přemlouvání od svých tehdejších spolužáky jsem do této atrakce nastoupil. Při prudkých klesáních jsem se schoulil na dno vozíku a opakoval jsem si: „Ještě žiju, ještě žiju.“

Tenkrát jsem to přežil, ale dále riskovat nehodlám. Takže svůj život ukončím – doufám, že za dlouho - jako většina českého národa. Bude to zřejmě rakovina, infarkt nebo mrtvice. Smrt na bungee jumpingu mi fakt nehrozí.