Deník Kocoura Hnědoočka - O pionýrkách, plukovníkovi a ploužácích…

Dnes to zní skoro neuvěřitelně, ale i já jsem kdysi dávno navštěvoval základní školu. Stejně jako drtivá většina mých spolužáků jsem byl členem Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže. Kromě toho, že jsme v duchu pionýrského slibu byli přátelé pokroku, socialismu, míru a Sovětského svazu, jsme pravidelně vyráželi každý pátek do lesa, kde jsme si s děvčaty-pionýrkami hráli na schovávanou. Ale co čert nechtěl, měli jsme mezi sebou disidenta. Tedy chlapce, který sice nebyl členem naší organizace, ale přesto se našich schůzek účastnil a dokonce se v pátek v lese schovával. Ale pionýrský šátek na svém krku nikdy uvázaný neměl. A dokonce když jsme si zpěvem budovatelských písní připomínali různá výročí – od narození Lenina, přes smrt Gottwalda a vznik ČSSR, sabotoval naše hudební snažení tím, že předstíral mutování.

Nevím, co předstírá uprchlý libyjský plukovník Kaddáfí. Na mutování mu asi nikdo neskočí. Stejně jako můj dávný spolužák, ani on není členem Pionýrské organizace, ale přesto má tu drzost hrát si na schovávanou. Teď už jenom zbývá, aby dorazil na diskotéku, kterou jsme v naší klubovně občas pořádali. Největší úspěch slavily ploužáky. Rovněž této produkce se můj kamarád disident účastnil. Ale nejen to, měl tolik drzosti, že při pomalých skladbách svýma nečlenskýma rukama zkoumal tajná zákoutí pionýrek.

Z toho vyplývá jednoduchá rada pro ty, kteří plukovníka, teď už v záloze, chtějí lapit a získat vypsanou odměnu. Uspořádejte diskotéku pro pionýry. Ten, kdo nebude pionýr, přesto bude mít tolik drzosti, že dorazí a bude se tulit k pionýrkám, to je váš hledaný Muamar. Přeji šťastný lov.