Dnešní noc byla o hodinu kratší. My, kteří jsme museli brzo vstávat jsme z toho neměli pražádnou radost. Na rozdíl od pracovníků nočních služeb, kterým jejich šichta skončila o hodinu dříve.
Ačkoliv se vedou dlouhodobé a časté spory o to, zda se má letní čas zavádět nebo ne, zatím se hodinové manévry na jaře a na podzim pravidelně odehrávají.
Proto je třeba brát tuto věc pozitivně. Vždyť to je jedna z mála jistot, kterou nám dnešní bláznivý svět nabízí.
Protože o ty ostatní postupně přicházíme. Jako například o nejlepšího polistopadového ministra školství Josefa Dobeše. Zlí jazykové a falešní, opravdu falešní novináři tvrdí, že ve skutečnosti rezignoval proto, že absolutně nezvládal čerpat granty z prostředků Evropské unie. Neměli by naopak pisálkové tohoto schopného manažera pochválit za to, že ve špatných dobách šetří napjatý evropský rozpočet?
Ale rezignace nejlepšího ministra není nic ve srovnání s tím, co nás čeká příští rok, kdy přijdeme o nejúžasnějšího prezidenta, jakého jsme kdy měli. Václav Klaus opustí Hrad.A s tím nás opustí jedna obrovská jistota.
Kdykoliv si nejsme jisti ve svých názorech – ať už se to týká složení psacích per, ovzduší, ekonomických a vládních krizí, pan prezident vždy neochvějně poradí a pomůže. Totéž pochopitelně platí, když chceme znát lidské či politické kvality prakticky kohokoliv.
Takových lidí jako on tato planeta moc nemá. Vždyť druhá taková osobnost, která ještě navíc zvládá i střílet tygry a na dně moře objevovat starověké památky, žije v Moskvě. Tuším, že se jmenuje Vladimír Putin.
