Venezuela se včera při pompézním pohřbu rozloučila s prezidentem Hugem Chávezem, Česká republika má od včerejška prezidenta nového. Miloš Zeman si užil inauguraci a hned se vytasil se svým prvním prezidentským projevem, ve kterém mimo jiné zmínil to, že se vzdává práva udělit milost a amnestii.
Jeho bezmezní fanoušci a obdivovatelé mu jistě ještě nyní hlasitě tleskají, my ostatní to budeme vnímat jako snahu o populismus těžkého kalibru. Je to podobné, jako by poslanci řekli, že už přijali mnoho špatných zákonů a žádné další se tím pádem navrhovat nebudou. Prezidentské milosti a amnestie nejsou úplně špatná věc a jsou případy, kdy smysl opravdu mají. To, že Václav Klaus uděloval občas opravdu podivné „pardony“, to je fakt – zmínit mohu osvobození vládce společnosti ICOM transport, pana Kratochvíla, který byl odsouzen za vytunelování jiné firmy a spolu se svými kumpány měl skončit v chládku vězeňské cely. Tehdejší prezident mu udělil milost s odůvodněním, že není zcela psychicky v pořádku. Čemuž se lidé, kteří onoho odsouzeného znají, diví ještě dnes. A o amnestii Václava Klause z počátku letošního roku už toho bylo napsáno více než dost.
Někteří senátoři dokonce iniciovali snahu o postavení exprezidenta před soud s obžalobou z velezrady. Myslím, že tento pokus byů od začátku bez reálné šance k tomu, aby se to opravdu stalo, ale na egoismus Václava Klause a jeho věrných to muselo dost zapůsobit. Stejně jako na jeho fanoušky a fanynky, do jejichž čela se postavila Jiřina Sýkorová z Třebíče, která na protest proti tomu, že si politici dovolili navrhnout exprezidentovu obžalobu, začala držet hladovku. Netuším, zda ta dobrá dáma bude číst tento blog, ale chtěl bych jí touto cestou vzkázat, že na světě jsou desítky, možná i stovky daleko závažnějších věcí, proti kterým lze protestovat nebo je naopak podpořit. Například celosvětový mír, dostatek jídla a kvalitní vody pro každého, zdravotní péče bez kompromisů, láska bez bolesti……..
