Deník Kocoura Hnědoočka - O hranicích, varování a trikolóře…

Včera večer i přes nepřízeň počasí vzplálo mnoho hranic, na jejichž vrcholech byla dle tradice přivázaná čarodějnice. Ohňů bylo sice hodně, ale mám takový dojem, že na všechny osoby podezřelého původu a černých praktik místo nevyzbylo.

Berte to jako takové varování hlavně pro pány, kteří budou dnes osloveni ohledně polibku pod rozkvetlým stromem. Pořádně si svůj protějšek prohlédněte, zda náhodou místo stromu nemáte hledat ještě dýmající ohniště ze včerejšího večera.

Když jsem byl malý, tak jsem 1.května vždy po ránu hledal mávátko, které bylo vyrobeno   v rámci pracovní výchovy v základní škole. Touto pomůckou jsme v následném prvomájovém průvodu mávali a hrozili soudruhům, kteří nám kynuli po vzoru svých sovětských kolegů z tribuny.

Jelikož jsem manuálně nezručný, nepatřilo nikdy moje mávátko mezi červeno-modro-bílé chlouby naší třídy.Občas mi nějaká ta stuha mávátko opustila a zapletla se do rozpuštěných vlasů spolužaček. Zajímavá situace nastala, když  pršelo nebo dokonce sněžilo. To pak krepový papír, který byl při výrobě mávátek použit, krásně pouštěl svoji barvu a spolužačky měly ve vlasech melír v barvě trikolóry. Dodnes nechápu jejich rozčilení.