Hoří, má panenko – tak se jmenuje legendární film Miloše Formana o jednom hasičském plese. A přesně na takový jsem včera večer vyrazil a byl jsem velmi zvědavý, zda se setkám s něčím, co znám z výše uvedeného filmového snímku. A hned na začátek vyzradím pointu celého příběhu – byl jsem vrcholně zklamán.
Tombola byla od začátku hezky pod zámkem, takže nehrozilo její „znárodnění“, žádný z přítomných dobrovolných hasičů se nedočkal společně se zákeřnou nemocí svého ocenění – a dokonce ani hořet nezačalo. Pyromani si zřejmě s dětmi užívali jarních prázdnin. I když zlí jazykové tvrdí, že největší milovníci ohně jsou právě mezi těmi, kteří jej následně vyjedou uhasit. Tuto domněnku nemohu ani potvrdit, ale ani vyvrátit, protože s hasiči jsem se dosud nesetkal při požáru, pouze při dopravních nehodách. Ty jsem ovšem ve fyzickém zdraví přežil, o čemž svědčí i tyto řádky. O tom duševním by se dalo celkem úspěšně pochybovat, ale zatím se pohybuji volně, vlastním řidičské oprávnění, občanský průkaz a dokonce i profil na facebooku.
V pořádku jsem dorazil nad ránem k domovu, obtěžkán několika cenami z tomboly. Víte, jak se to říká v tom přísloví o štěstí, hře a lásce. Myslím, že to funguje. Dokonce i v mém horoskopu se objevila informace o tom, že na poli vztahových aktivit to do konce měsíce února nebude žádná sláva. Snad těch několik dnů přežiji i díky mému večernímu hernímu úspěchu. Jíst budu medovník, který si nakrájím do vzhledné modré misky. Tu posléze umyji houbičkami a následně se rozptýlím u ceny útěchy, kterou podle sdělení losovací komise mělo být malé gumové kuře. Proto mi vrtá hlavou, proč bylo na informační cedulce uvedeno, že se jedná o krocana. Snad si to můj pes, pro kterého je hračka určena, nějak přebere….
