Prezidentské volby jsou za námi – a jak my ateisti říkáme, zaplaťpánbůh za to. Snad časem zmizí ostrá polarizace společnosti na dva tábory, které se zasypávají často nepěknými urážkami.
Jsme v demokracii a lid si většinou hlasu vybral. Já osobně s touto volbou nesouhlasím, ale řečeno slovy Járy Cimrmana, který by také volil pana Schwarzenberga, to je to jediné, co s tím mohu dělat. Nevyhrožoval jsem emigrací v případě vítězství Miloše Zemana, nebudu to dělat ani nyní. Jen doufám, že se historie v rytmu opoziční smlouvy nebude opakovat. A že se voliči „jezevce z Vysočiny“ nebudou chytat za hlavu podobně jako svého času příznivci Věcí veřejných, které svůj vstup do velké politiky postavili na, dnes již tragikomické postavě, Radka Johna.
Možná by se ten vztah mezi voličem a voleným zástupcem dal přirovnat ke vztahu. Zamilujete se do někoho, koho si chcete vybrat po zbytek své životní pouti za svého partnera. Volíte ho všemi deseti. On není hloupý – a tak se chová trochu jako chytrá horákyně. Tu a tam něco slíbí či naznačí – tím se přece nezarmoutí. A vy si myslíte, že dříve nebo později z toho vznikne to, čemu se říká opětovaná láska. A tuto osobu volíte všemi deseti. Vaše srdce hoří touhou a rozum, který by situaci mohl zachránit, nemá možnost se projevit. Volební lístek ve tvaru srdcového esa byl již vhozen do urny. Co můžete dělat s tím, že zatímco s vámi má zvolený zástupce problém jít třeba na kávu, ale ostatní voliče si klidně zve k sobě domů? Snad se jen utěšovat tím, že tam spolu hrají kanastu. A doufat, že každé volební období jednou skončí….
